wz
 Cezmín Cezmín

.

Táto stránka sa správne zobrazuje kódovaním Windows 1250.Stránky sú optimalizované pre Microsoft Internet Explorer 4.0 a viac pri rozlíšení 1024x768 pixelov. 

Späť | Obnoviť | Dopredu

Denník... alebo nočník (?)
väčšinou píšem v noci...

Dostala som e-mailom info 20.3.2015, že si to mám dať za rámik...

Dostala som mailom 18.3.2015

Sluníčko

https://www.youtube.com/watch?v=KYikHS1am9I&feature=player_embedded&x-yt-cl=85114404&x-yt-ts=1422579428&app=desktop
<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/KYikHS1am9I" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

Zverejnené: 7. 2. 2013
První česká islámská písnička. Nazpíváno dětmi pro děti. Má šá Alláh. Nezapomeňte zpívat spolu s námi! @PROislám o.s. Prosím berte na vědomí, že nemáme profesionální nahrávací technologii ani profesionální zpěváčky. Děkujeme za pochopení. Pridávanie komentárov k tomuto videu je zakázané.

Siváková v baru! Kudrik v herně!

Dluh vyřešen ! ! ! Před měsícem - dlužili, kam se podívali!
Za měsíc - čistí jak lilie! "Dobří lidi" se zase našli! Hurá! Že se nechytáte?
Kdo že je onen Kudrik? Je to táta Natálky z Vítkova.
A Siváková? Je její máma.
Mediální hvězdy tragického příběhu a tragického nadvakrát! V prvním případě doživotním poškozením dítěte.
V druhém případě neuvěřitelně tvrdým potrestáním čtyřech mladých troubů . .
Případ jako takový vám blíže představovat nemusím. Všichni zúčastnění se stali mediálními hvězdami ! Tak jak nás krmily média kauzou, jak s námi manévrovaly, a jak se příběhu věnovaly jednostranně - to nepamatuji.
I dnes jezdí štáby za "maminkou" a točí srdce bolestivé scény ze života oné Natálky. Bohužel - věnuji se jen tomu jednomu - životu malého postiženého děvčátka. Zvláštní je, že už nikdo z těch gelových chlapců z Novy nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak "matka" a "otec"tráví svůj čas?! Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou!
A kde utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry . . Utrácejí tak, že se dostali na mizinu! Nestačilo jim - že jim z darů koupili dům! A renovovali! Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe - než většina obyvatel, onoho Bohem zapomenutého kraje! Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku. Jen život je tam těžký! Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská!
Většina tamních obyvatel je na tom blbě. Ne Kudrik! Ne Siváková ! ! Oni dostanou ! ! ! A prochlastají a prohrají!
To je skutečnost - lidé žijící v tom kraji, by vám mohli vyprávět . . .
I místostarosta Vítkova o svérázném životě této rodiny napsal - jen se to nikde neobjevilo.
Pardon - místní noviny jeho názor otiskly. Pak už - nikdo!!
A do toho zpráva - Na rodinu Natálky vyhlášená exekuce! Ó hrůzo! V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly a jak jinak než tendenčně! Ano tendenčně o oné situaci informovaly!
Vytvořily dojem - že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal - proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti! Nikdo! Ale - děly se věci! Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím - asi my - všichni! Tak jako je v kraji zvykem!! Matky samoživitelky Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti - těm nepomůže nikdo! Kudrikovi ano! Rasismus! Pouhopouhý rasismus! Naruby!
V dnešním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo - že jedna! slovy jedna - rodina - na dávkách brala 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A i oni možná - dluží . . . Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!
Nedlužíme někomu něco my? Třeba, otázku - kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za "lepším životem", bez "rasistů a xenofobie", do Británie a Kanady a když vyčerpali jejich dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím spořili" . . . někdy statisíce!
Proč pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?!! Co si mají myslet lidi, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích?! Propadli se rychle na dno a nyní můžou za pár šupů - hrabat v oranžové vestě listí. . . Co mladí? Nechali jsme je vystudovat "dobré školy" a teď - nic!! Práci pro ně nemáme! A dluhy - ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal - nezaplatí...
A co na to media??
Hm . . . žumpa - která miluje "emoce"...
Ale to co jsem napsal, je reakcí na skutečnost, že právě tak vzniká rasová nenávist živená medii, zaplacenými politiky. A nekritičností názorů! Jsme obětí manipulace. A že se s námi pracuje jako s nemyslícím stádem . .. .
Čtěte - dlouho mě psát nenechají. (Honza Král - leden 2015)

Dostala som 17.3.2015 v e-maile správu:

Předmět: To abyste věděli, proč rozbili "Úsvit" Tomia Okamury.
Vláda schválila další strategii podpory Romů, tentokrát do roku 2020. Na tuto podporu potečou podpory proudem. Tomio Okamura zveřejnil nekonečný a hlavně neveřejný seznam všech dosud podporovaných institucí, sdružení, nadací, svazů, iniciativ, drahých koncepcí a strategií, které v současnosti mají řešit romskou integraci. Kdo neví, říká se tomu etnobyznys. A jak napsal Tomio: k těmto nákladům si připočtěte dávky, podporu bydlení, zničené byty, dluhy na odpadech, vodě, energiích, zplundrované části měst a kriminalitu.

A zde je seznam obskurních spolků.
Rada vlády pro záležitosti romské menšiny
Oddělení kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
Sekretariát Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
Výbor pro spolupráci se samosprávami a koncepci romské integrace
Výbor pro Evropskou Platformu a Dekádu romské inkluze
Monitorovací výbor pro činnost Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
Komise pro vybudování Památníku romského holocaustu
Platforma pro začleňování Romů
EU Roma Network
Výbor expertů pro romské záležitosti při Radě Evropy
Národní demokratický institut pro vedoucí národních romských agentur
Evropské centrum pro prevenci a kontrolu přenosných nemocí mezi Romy
Koncepce romské integrace na období 2010-2013
Koncepce romské integrace na období 2014-2017
Zpráva o stavu romské menšiny v ČR
Materiální a sociální revitalizace sociálně vyloučených lokalit
Monitoring situace romských komunit v ČR
Podpora terénní práce
Podpora romských poradců pro obce s rozšířenou působností
Podpora koordinátorů pro romské záležitosti
Strategie podpory sociálně vyloučených romských komunit při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011
Ethnic Friendly zaměstnavatel
Akční plán pro Romy a Sinty
Deklarace o narůstajícím anticiganismu a rasistických útocích proti Romům v Evropě
Evropský školící program pro romské mediátory
Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce
Dekáda romské inkluze 2005-2015
Akční plán Dekády romské inkluze 2005-2015
Středoevropská romská strategie v rámci Visegrádské čtyřky04001
Podpora koordinátorů romských poradců.
MARE ČHAVE - ASOCIACE ROMSKÝCH OBČANSKÝCH INICIATIV
Cikne Čhave
Čačipen
Český západ
Čhave Jilestar
Čhavorikano lima – Kroužek her a nápadů o.s.
Demokratická aliance Romů ČR
Demokratický svaz Romů
Dětský hudební a taneční soubor CIKNE ČHAVE
Dětský klub 10
DROM - romské středisko
Dům romské kultury o. p. s.
Etnická asociace ETNICA
Hnutí občanské solidarity a tolerance
IQ Roma servis
Kale jakha - Rožnovský svaz Romů
Khetane-Spolu
Klub pomoci Romům
KoCeRo - komunitní centrum Romů, o.p.s.
Komunitní centrum Chánov
Kotec o.s.
KULTURNÍ A ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ ROMŮ
Kulturní svaz občanů romské národnosti
Lačhe Čhave
Liberecké romské sdružení
Muzeum romské kultury Brno
Muzeum romské kultury, o.p.s.
Muzeum romské kultury, státní příspěvková organizace
Nadace Open Society Fund Praha
Nadace R-MOSTY
Nadace rozvoje občanské společnosti
Nevo dživipen (Občanské sdružení Nový život)
Nevodrom - Sdružení moravských Romů ČR
Nová škola, o.p.s.
o.s. Pardubických Romů
O.S. Romů Integrace NOVUM Chomutov
„Občanské sdružení ""Sdružení Romů sev. Moravy"""
Občanské sdružení Amare Krupka
Občanské sdružení DŽIVAS
Občanské sdružení ESTER
Občanské sdružení olašských Romů
Občanské sdružení pro romský národnostní tisk ČR
Občanské sdružení přátel města Milovic
Občanské sdružení ROMANE ČHAVE
Občanské sdružení Romodrom
Občanské sdružení Romů - NEVO DROM
Občanské sdružení Romů - základní organizace Třebíč
Občanské sdružení Romů ""ADAM""
Občanské sdružení Romů Rakovník
Občanské sdružení Spektrum
„Občanské sdružení ŠES-T škola etnicky smíšená - ""Tolerance"""
Občanské sdružení za lidská práva rómských občanů
OPIM - organizace na podporu integrace menšin
OS Galerie Romale
OS Orlických Romů
OS Romů rychnovského regionu
Pomozme olašským Romům
Rada Romů města Chomutova
Ratolest Brno, o.s.
Regionální sdružení DŽENO Ostrava
Regionální sdružení olašských dětí a mládeže ""FEDER ROMA""
Romane Čhave
Romane čháve-romští chlapci
Romea
Romská občanská iniciativa ČR
Romská SŠ sociální s.r.o.
RÓMSKÁ UNIE
Romské křesťansko-vzdělávací sdružení Matice romská
RÓMSKÉ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ - STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
Romské občanské sdružení Karlovy Vary
Rómské občanské sdružení mládeže OV Louny
Romské sdružení občanského porozumění
Romské sdružení Savore
Romské sdružení Šluknov
Romské studentské informační centrum Athinganoi
Rozvojové občanské sdružení Tolerance Šumava 2000, o.s.
Sdružení broumovských Romů
Sdružení dětí a mládeže Romů ČR
Sdružení DŽENO
Sdružení Chrastavských Romů
Sdružení kolínských Romů
SDRUŽENÍ PŘÁTEL ROMSKÉ KULTURY
Sdružení přátel romské Střední školy sociální
Sdružení Romano jasnic
Sdružení romských žen Berouna ""BEROMA""
Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje
Sdružení Rómů a národnostních menšin v České republice
Sdružení Romů a národnostních menšin v ČR o.s.
Sdružení Romů a národnostních menšin v Hodoníně
Sdružení Romů České republiky
Sdružení Romů ČR
SDRUŽENÍ RÓMŮ ČR LOVOSICE
Sdružení Romů Kopidlnska
SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA LITVÍNOVA
Sdružení Romů města Mostu
SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA MOSTU
Sdružení Romů v Náchodě
Sdružení Romů v Žádovicích
SDRUŽENÍ SLOVÁCKÝCH ROMŮ
Slovo 21
Sociální sdružení Romů-základní organizace Hodonín
Společenství Romů na Moravě (Romano jekhetaniben andro Morava)
Společnost přátel časopisu Romano Džaniben
Sportovní Federace Romů ČR
Svaz Romů v Břeclavi
Svaz sdružení Romů
Tolerance a občanská společnost (OS Tolerance)
Unie Olašských Romů
Vize Romů Rokycany
A tak se ptám. Jde opravdu o pomoc potřebným, nebo o dolce vita bafuňářů
těchto spolků přisátých na cecík státních peněz?
 

Dostala som dobré rady.... (16.3.2015)

Dostala som mailom (21.9.2013)

Min. hospodárstva SR varuje
Vyhýbajte sa všetkým:
- orieškom a arašidom
- dovoz: Brazilia, Čina, Egypt
- pistaciam (Irán)
- sušenemu ovociu ,
- pistaciam, orieškom (Turecko).
Existuje veľké nebezpečenstvo, že obsahujú aflatoxiny spôsobujúce rakovinu pečene (už i v malom množstve).

Nekupujte wasabi peas - Japonsko
- lebo obsahuje dva veľmi jedovaté aditivy, ktoré sú vo väčšine krajín EU zakázané (aj v Belgicku, hoci ich predávajú v predajniach Sushi factory
- sama som sa o tom presvedčila minulý týždeň!!!)

Len toľko, mimochodom, o výkone dozoru nad európskou legislatívou!
Toto som vybrala z dokumentov, ktorými sa momentálne zaoberám, takže to nie je sprava typu >JPP<.
Prepošli čo najväčšiemu počtu svojich známych!

S pozdravom
Mgr. Michala Borovská
Odbor politiky a regionálneho rozvoja turizmu
Ministerstvo hospodárstva SR

 

(9.9.2013)

Dostala som dar v Návštevnej knihe Seniorka od Dietra... aby som sa ani v starobe nezabudla smiať a vidieť veci z nadhľadu... a vážiť si priateľstvo a hlavne život ako taký.

E-mail od netovej kamarátky (4.9.2013)

PRACH - PRO VŠECHNY!

Nedokážeme poručit větru jak má foukat, můžeme ale jeho směru přizpůsobit plachty.

Přátelé!
Pamatujte .... vrstva prachu na nábytku chrání dřevo, které je pod ní.
'Dům se stává domovem, až když můžete napsat 'Miluji Tě!' prstem na nábytek.'

Trávívala jsem každý víkend 8 hodin úklidem, aby 'v případě, že někdo přijde na návštěvu' bylo vše perfektní.

Jenom ale do té doby, než jsem si jednoho dne uvědomila, že nikdo nepřijde, protože všichni si někde jinde užívají života.

NYNÍ, když mě někdo navštíví, nemusím vysvětlovat 'stav' svého domova. Všechny víc zajímá slyšet o tom, co jsem dělala, když jsem doma neuklízela a užívala si života někde jinde.
Pokud vám to dosud nedošlo, řiďte se touto radou:
Život je příliš krátký. Užívejte si jej!
Utírejte prach jen pokud opravdu musíte... nebylo by ale příjemnější nakreslit obrázek nebo napsat dopis, upéct zákusek nebo dort a olízat přitom lžíci od krému nebo nasadit květinu?
Uvědomujete si rozdíl mezi 'chci' a 'musím'?
Utírejte prach jen pokud opravdu musíte, ale moc času vám nezbývá . . . se vším vínem, které je třeba vypít, řekami, které je třeba přeplavat a horami, na které je třeba vylézt, hudbou, kterou je třeba si poslechnout, knihami které je třeba přečíst, přáteli, kterých je třeba si užít a životem, který je třeba žít.
Utírejte prach jen pokud opravdu musíte, ale tam venku je svět se sluncem pro vaše oči, větrem ve vašich vlasech, popraškem sněhu, dešťovou přeháňkou.
Tento den se už nevrátí. Nikdy!
Utírejte prach jen pokud opravdu musíte, ale mějte na mysli, že přijde stáří a to nebude laskavé...
Když odejdete - a odejít musíte - vy, z vás samotných se stane jenom prach!
Podělte se o tento e-mail se všemi báječnými lidmi ve svém životě.
Já jsem to právě udělala.

Došlo mailom 20.1.2013

Došlo mailom... 18.8.2012

16.4.2012

Muž a jeho stále hádavá žena byli na dovolené v Jeruzalémě.
Hned druhý den v Izraeli žena zemřela.
Majitel pohřebního ústavu řekl manželovi:
„Vaše žena m
ůže být pohřbena zde ve Sväté zemi za 150 $ nebo j i můžeme nechat odeslat letecky zpět domů za 5000
Manžel o tom přemýšlel a řekl, že si přeje přepravit ji zpět dom
ů. Majitel pohřebního ústavu se ho zeptal:
„Proč byste měl platit 5000 $ za přepravu dom
ů, když můze mít vaše žena krásný pohřeb zde, ve Svaté zemi, a stálo by to pouhých 150 $“.
Manžel odpověděl:
„I kdysi dávno, více než před dvěma tisíci lety zde jeden člověk zemřel, také tady byl pohřben, ale za tři dny pak vstal z mrtvých“.

(21.3.2012) Došlo mailom

ZOZNAM SPOPLATNENÝCH STRÁNOK...

prvé čo si prečítajte je VOP, t.j Všeobecné obchodné podmienky...
Preposielam všetkým mojim známym linky stránok, na ktoré v žiadnom prípade neklikajte a ani sa neregistrujte. Kauza spoplatnených stránok je už známa aj v médiach, ale pre istotu vám to preposielam, aby vás nenachytali ako ďalších 1600 ľudí zo SR a ČR. Prosím vás prepošlite to aj svojim priateľom, nech o tom vedia všetci a nechytia sa do pasce. Týchto stránok stále pribúda...takže dávajte pozor kde chodíte, a prvé čo si prečítajte je VOP, t.j Všeobecné obchodné podmienky - a čítajte ich až do úplného konca, aby ste nenaleteli ako mnohí ....
http://sudoku-portal.sk ;    http://download-portal.sk ;    http://download-portal.cz ;
http://downloads-server.sk ;    http://basne-portal.sk ;    http://basnici.sk ;     http://vlc.sk
http://online-mapy.sk ;    http://openoffice-24.sk ;    http://videolan.sk ;    http://adventny-kalendar.sk

Perfektný vtip

Dievča hovorí otcovi:
Oci... Jeden chlapec v škole mi povedal niečo, čomu som nerozumela... sériu a moje nárazníky sú bezchybné.
Otec na to:
Povedz mu, že si ešte v záruke, ak sa opováži zdvihnúť kapotu, aby skontroloval hladinu oleja, tak mu urvem výfuk!!!

Dostala som e-mailom

Ako som niekoľko "spoluobčanov" odnaučil kradnúť elektrinu.
(alebo praktické využitie poznatkov učiva ZŠ v oblasti elektrotechniky :

Pozn. Autor tohto článku nepoužil slovko Rómovia alebo Cigáni, ale "neprispôsobiví spoluobčania", aby nebol považovaný pseudohumanistami a inými milovníkmi bordelu a magormi za rasistu. Aj tak nepochodil ...

Po babičke sme so sestrou zdedili rodinný dom v jednej hladovej doline niekde na juhu stredného Slovenska. Chodievali sme tam zriedka - len dva razy ročne, na jar a na jeseň. Ako to už v takých hladových dolinách býva, z dôvodu nízkych cien nehnuteľností sa tam často sťahujú niektorí neprispôsobiví spoluobčania z väčších miest, ktorí za odstupné predali svoje už "vybývané" byty, čo dostali od štátu zadarmo a kúpili si za ne na vidieku lacné bývanie. A so sebou si prinášajú i svoj obľúbený spôsob života, spojený s hlukom a špinou, pre ktorý však väčšinová časť spoločnosti nemá pochopenie a v dôsledku ktorého v blízkosti ich bydlísk prudko klesá cena priľahlých nehnuteľností.

Aj v babičkinej rodnej dedinke došlo k takémuto sťahovaciemu procesu z "vybývaného" bytu vo väčšom meste, a niekoľko desiatok metrov od nášho domu sa v jednej lacnej chalúpke na spadnutie, bez vody a elektriny, zabývalo niekoľko neprispôsobivých spoluobčanov a začalo si jej okolie okrášľovať narastajúcimi hromadami odpadkov. V dovtedy tichej, pokojnej, ospalej a kľudnej dedinke sa odrazu objavili bitky, výtržnosti, konflikty, nočný hluk a drobné krádeže, vidiecka idyla zrazu skončila.

Zanedlho nato na jeseň na Pamiatku zosnulých sme opäť šli na hroby do otcovej rodnej dediny. Chcel som aj skontrolovať elektromer, pretože rozvodné závody mi poslali neuveriteľne vysokú faktúru a bol som si istý, že spravili chybu pri odpočte. Po príchode do domu neskoro večer sme si všimli, že susedia spoluobčania už majú zavedenú elektrinu. Vo všetkých miestnostiach domčeku i na dvore sa svietilo, televízor bežal, rádio vyhrávalo, reproduktory duneli na celú ulicu ... – všetky elektrospotrebiče naplno pracovali, ako keby spoluobčania elektrinu mali zadarmo.

Na svojom dvore som sa o niečo potkol. Posvietil som si baterkou - a našiel som kábel "dvojlinku", ktorý sa tiahol z mojej vonkajšej zásuvky 230V na dvore, kde bol len tak odizolovanými koncami vodičov zastrčený, cez burinu a žihľavu, za plotom niekam smerom ku chalúpke spoluobčanov ... Rozzúrený som vytrhol kábel zo zásuvky a mojou prvou myšlienkou bolo rozbehnúť sa, spraviť s celou tou rozvetvenou rodinou spoluobčanov poriadok. Ale aj keby som bol špecialistom v ázijských bojových umeniach a bol schopný si poradiť holými rukami s početnou prevahou odborníkov na boj zblízka s roztočenou britvou na gumičke, myšlienka na to, že vyšetrujúcimi orgánmi i médiami by som bol okamžite vyhlásený za zarytého odporného rasistu napadajúceho dobráckych nevinných spoluobčanov, ma od toho zámeru okamžite odradila. Hlásenie krádeže elektriny policajtom by bol holý nezmysel. Škoda nepresiahla limit, nad ktorý by šlo o trestný čin, mohlo by ísť len o priestupok a prípadnú pokutu by aj tak páchatelia (nikdy nezamestnaní profesionálni poberači sociálnych dávok) nemali z čoho zaplatiť. Spôsobenú škodu by mi tiež nikdy neuhradili, po mojom odchode by bol kábel samozrejme znovu okamžite zapojený na svoje pôvodné miesto a musel by som preto automaticky účty za elektrinu za nich platiť i ďalej. Ak by vonkajšia zásuvka nebola pod napätím, pripojili by sa priamo za elektromerom. No a dať si elektromer demontovať a nechávať tak dom bez elektriny a zapnutého alarmu sa mi pri takomto susedstve naozaj nechcelo.

Plný beznádeje a zúfalstva som sa preto rýchlo upokojil a namiesto unáhlenej neprimeranej reakcie som radšej úporne premýšľal, čo ďalej. A už po krátkej chvíli ma osvietila prekrásna spásonosná elegantná myšlienka, ako definitívne odnaučiť susedov spoluobčanov mi tú elektrinu kradnúť a nestať sa pri tom rasistom.

Tým, ktorí si už nepamätajú z posledného ročníka základnej školy rozdiel medzi striedavým obyčajným ("svetelným") a trojfázovým ("motorovým") prúdom, to na jednoduchom príklade pripomeniem.

Predstavte si tri body umiestnené vo vrcholoch rovnostranného trojuholníka, v strede ktorého je štvrtý bod. Medzi každým vrcholom trojuholníka a jeho stredom je cievka generátora, vyrábajúca striedavý prúd. A napätie medzi ktorýmikoľvek dvomi bodmi sa rovná ich vzdialenosti. Medzi vrcholom trojuholníka (fázou) a jeho stredom (nulákom) je to 230V (obyčajné napätie - "svetelný prúd"), medzi dvomi vrcholmi (dvomi
fázami) je 1.73 krát viac - 400 V (združené napätie - "motorový prúd").

Vlastním malú zváračku na jednu alebo 2 fázy a podľa potreby (ak nie je k dispozícii zásuvka na trojfázový prúd) si do zásuvky na "svetelný" prúd pridám druhú fázu (na 2 fázy a 1 nulák stačí obyčajná trojkolíková zásuvka), aj keď to odporuje príslušným elektrotechnickým normám. A tak teda ako oprávnená osoba s elektrotechnickým vzdelaním podľa Vyhlášky 74, § 22, som vo svojom vlastnom dome, vo svojej vlastnej rozvodnej skrinke vzájomne prehodil 2 drôty (nulák a jednu fázu) a do svojej vlastnej zásuvky na svojom vlastnom dvore som tým pustil združené napätie 400V, ako keby som sa práve chystal zvárať ...

Na druhý deň už za tmy som odišiel z domu. Za križovatkou som zastavil, vystúpil z auta, nenápadne som sa pešo vrátil do domu a spoza okna som pozoroval, čo sa bude diať ďalej.

Zanedlho z chalúpky vykĺzla tmavá postava, s dvojlinkou v ruke preskočila plot a vliezla mi do dvora, kde opäť zapojila kábel do zásuvky ...

Svetlá v chalúpke jasne zažiarili ako výbuch supernovy v neďalekej galaxii, televízor blikol intenzívnym modrastým svetlom ako zváračka na stavbe a zhasol, rádio i reproduktory začali zrazu revať ako na
diskotéke, aby už o niekoľko sekúnd definitívne stíchli, ... A po mnohých dňoch nikdy nekončiaceho sa hluku sa v dedine konečne rozhostilo hlboké hrobové večerné ospalé ticho, úplne rovnaké, aké tam
bývalo pred prisťahovaním sa neprispôsobivých spoluobčanov ...

Združené napätie som v zásuvke na dvore ponechal trvale zapnuté, akoby som chcel na dvore zvárať trvale. Po čase, keď som otcovu rodnú dedinku opäť navštívil, mi hromada spálených rádií, televízorov, satelitných prijímačov a magnetofónov na neodmysliteľnom neustále sa rozrastajúcom smetisku pred chalúpkou prezradila, že spoluobčania to ešte veľmi dlho nevzdali a elektrinu sa mi neochvejne pokúšali kradnúť znovu a znovu. Posledný ročník základnej školy s výučbou základov elektrotechniky na hodinách fyziky očividne buď vôbec neabsolvovali alebo na nich minimálne nedávali dostatočne pozor.

Až po dlhom čase som si uvedomil, aké som vtedy mal vlastne obrovské šťastie. Nevedel som predsa, ako majú vyriešené uzemnenie alebo či majú dostatočnú izoláciu a v tom bezmocnom hneve ma vôbec nenapadlo, že by to združené napätie mohlo aj niekomu vážne ublížiť, resp. ho i zabiť. Zabudol som na použitie izolačného transformátora (zariadenie na ochranu pred úrazom elektrickým prúdom pri dotyku fázy), aby sa nikomu zo zlodejov naozaj nič nestalo. Ale principiálne z morálneho hľadiska to bolo absolútne objektívne, správne a korektné riešenie – vyhoreli im totiž výhradne iba tie elektrozariadenia, ktorými sa mi tú elektrinu opakovane pokúšali kradnúť. V podstate som vlastne prejavil sociálne cítenie - namiesto očakávaných ukradnutých 230V som ich sponzoroval dokonca 400V.

Len som tam nedal reklamný leták "Akciová BOMBA! 73% zdarma naviac!"
Naozaj ľutujem, že som nemohol vidieť tie prekvapené tváre s vytreštenými očami v oslepujúcich zábleskoch ohňostroja vybuchujúcich žiaroviek ...
Odvtedy mi už nikdy viac elektrinu nekradli. Nie že by už nechceli. Ale nezostal im už ani jeden funkčný elektrospotrebič.
A tak som teda niekoľko našich neprispôsobivých spoluobčanov úspešne odnaučil kradnúť mi elektrinu a napriek tomu som sa nestal rasistom.

P.S. Trvalo mi viac než rok, kým sa mi ten krásny murovaný trojizbový rodinný dom po babičke, v strede dediny, s veľkým dvorom a prekrásnou záhradou, konečne podarilo predať.

Hlboko pod úradný odhad. Za 180 tis Sk.

Dodatok: Necelé štyri hodiny po zverejnení tohto článku som bol vyradený z Titulky SME.

Ostávam s pozdravom
Ing. Miroslav Holek - technológ

Moja priateľka Alenka napísala

Odpustenie - Odpuštění

Odpuštění je podmínkou pro duchovní vzestup člověka – jednotlivce stejně tak, jako i pro vzestup celých národů či světadílů.

Proč nechtějí lidé pochopit, že stále častější události ve všech oblastech dnešního života na Zemi ukazují, že proroky dávno ohlašované změny nadcházejí?

Kéž by ještě k duchu mnoha lidí, kteří nejsou sami v sobě špatnými, nýbrž jsou jen vlečenými proudem mas, dolétlo volání o tom, že právě a jen odpuštění druhým a náprava všeho dosavadního nedobrého je cestou vedoucí k dalšímu životu na této Zemi. Že je to ona cesta, podmíněná k této Zemi se sklánějící Boží Láskou.

Stav Země, jaký je dnes, ukazuje, že pro většinu lidí je téměř nemožné odpustit druhému alespoň jedenkráte. Avšak požadováno je nyní odpuštění druhému sedmdesát sedmkráte, aby mohlo být takové odpuštění shledáno jako pravé, poctivě myšlené, skutečně prožité v nitru odpouštějícího.

Jasný lesk záře odpuštění musí naplnit nitro lidstva, aby mohla se vůbec odvíjet jeho cesta k budoucnosti. Bez probuzení této jemné, tiché pokory nyní více než kdy dříve hrozí na Zemi, že lidé se ve svých vzájemných obviněních navzájem rozsápají, vysílí se navzájem až k vyhynutí. Žel, takový je stav většiny lidstva, které nyní vstupuje do prožívání dnů, týdnů, měsíců roku, nesoucího v sobě číslo 2011.

Dvojka, stojící proti dvěma jednotkám, zřetelně značí nutnou potřebu nalezení smírného vyrovnání. Nalezení vyrovnání spočívá v naléhavosti odpuštění druhým a současně v dobrovolné ochotě napravení vlastních chyb a vin.

Snad se to podaří alespoň malému počtu lidí.

Prišlo mi e-mailom

Přečti a pošli dál (17.1.2011)
Autorem následujících slov je údajně Dr. Emanuel Tanay, známý vysoce uznávaný psychiatr. Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí. Když byl tázán, kolik Němců bylo skutečnými nacisty, odpověděl způsobem, který může být určující pro náš postoj k fanatizmu:
"Velmi málo lidí bylo skutečnými nacisty, ale mnoho dalších se radovalo z návratu německé hrdosti a další byli příliš zaneprázdněni, než aby je to zajímalo. Byl jsem jedním z těch, kdo pokládali nacisty za bandu bláznů. Takže většina se prostě stáhla a umožnila tím, aby se to vše stalo. Pak, dříve než jsme to zjistili, nás měli v hrsti, ztratili jsme kontrolu a nastal konec světa. Má rodina ztratila všechno. Já sám jsem skončil v koncentračním táboře a Spojenci rozbili mé továrny."
Dnes nám znovu a znovu různí experti opakují,  že Islám je náboženství pokoje a že velká většina muslimů si přece přeje jedině žít v míru. I když toto laické ujišťování může být pravdivé, nemá pražádný význam. Je to bezcenné šidítko, které nám má umožnit, abychom se cítili lépe a aby se poněkud zmenšil (psychický) účinek fanatického řádění ve světě ve jménu Islámu.
Je skutečností, že v současné fázi dějin vládnou Islámem fanatici.
Jsou to fanatici, kdo jsou na pochodu. Jsou to fanatici, kdo vedou každou z 50 válek, které zuří ve světě. Jsou to fanatici, kdo systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů v Africe a postupně utápějí kontinent v přívalu Islámu. Jsou to fanatici, kdo spouštějí exploze bomb, usekávají hlavy, vraždí nebo zabíjejí z důvodů cti. Jsou to fanatici, kdo přebírají mešitu po mešitě. Jsou to fanatici, kdo se zápalem šíří kamenování a věšení obětí znásilňování. Jsou to fanatici, kdo učí mladé zabíjet a stát se sebevražednými bombovými zabijáky.

Obtížně měřitelnou skutečností je, že mírumilovná většina, mlčící většina", je vyděšena a je vyřazena.
Komunistické Rusko se stávalo z Rusů, kteří chtěli pouze žít v míru, a přesto komunistické Rusko bylo odpovědno za vraždu asi 20 milionů. Mírumilovná většina byla irelevantní.
Ohromná populace Číny byla rovněž mírumilovná, ale čínským komunistům se podařilo zabít ohromujících 70 milionů lidí.
Průměrný Japonec před druhou světovou válkou rozhodně nebyl sadistickým válečným štváčem. Přesto si Japonsko vražděním a krveprolitím razilo cestu Jihovýchodní Asií v orgii zabíjení, které zahrnovalo systematické vraždy 12 milionů čínských civilistů; většinou byli zabiti šavlí, lopatou a bajonetem.
Kdo by mohl zapomenout Rwandu, která se zhroutila v krvavém zabíjení? Není snad možno tvrdit, že většina Rwanďanů byli mírumilovní lidé?

Poučení z historie jsou často neuvěřitelně jednoduchá a lapidární, ale přes všechny naše schopnosti logického myšlení často přehlédneme nejzákladnější a zcela nekomplikované závěry: svým mlčením se mírumilovní muslimové stali zcela irelevantní. Mírumilovní muslimové se stanou našimi nepřáteli, jestliže nepozvednou hlas, protože se stejně jako Dr.Tanay jednoho dne probudí a zjistí, že se dostali do područí fanatiků a že "nastal konec světa".
Mírumilovní Němci, Japonci, Číňané, Rusové, Rwanďané, Srbové, Afghánci, Iráčané, Palestinci, Somálci, Nigerijci, Alžířané a mnozí další zemřeli, protože mírumilovná většina nepromluvila, až pak bylo pozdě.

Pro nás, kteří to vše sledujeme, aniž bychom se angažovali, platí, že musíme dávat pozor na jedinou skupinu, která se počítá: na fanatiky, kteří ohrožují náš způsob života.
A konečně: každý, kdo pochybuje, že se jedná o závažnou záležitost, kdo jen vymaže tento mail, aniž by ho poslal dál, ten se podílí na pasivitě, která dovoluje, aby problémy narůstaly. Proto se trochu rozmáchněte a pošlete to dál a dál, a ještě dalším. Doufejme, že tento mail čtou tisíce lidí na světě, přemýšlejí o něm a pošlou jej dále - než bude příliš pozdě!

Niektoré zmeny od 1.1.2011

BÝVANIE

ZDRAVOTNÉ ODVODY Z PRENÁJMU BYTU

Všetci tí, ktorí prenajímajú byt alebo dom a majú ročný príjem z prenájmu vyšší ako 500 eur, budú platiť okrem daní aj odvody. Bude sa to týkať väčšiny vlastníkov prenajímaných bytov a domov, keďže od platenia odvodov sú oslobodení, len ak príjem z prenájmu nepresiahne 500 eur, čo v praxi znamená 40 eur mesačne. Na odvodoch zaplatia 14 %. Zákon im stanovuje, že do 31. januára 2011 sa musia prihlásiť do zdravotnej poisťovne ako samostatne zárobkové osoby a stanoviť si výšku preddavkov. Platí od 1. januára.

NIŽŠIA ŠTÁTNA PRÉMIA PRI STAVEBNOM SPORENÍ

Štátna podpora klesne z 12,5 % na 10 % z ročnej nasporenej sumy. Jej výška 66,39 eura zostane nezmenená (nemení sa od roku 2006 pozn. red.) Ak ju však sporitelia na stavebnom sporení budú chcieť získať v plnej výške, budú si musieť ročne nasporiť o 133 eur viac. Doteraz im stačilo 531 eur ročne, tento rok to už bude 664 eur. Peniaze si možno vybrať po šiestich rokoch a použiť ich na čokoľvek, aj keď ministerstvo uvažovalo o zavedení účelovosti, napokon sa nič nezmenilo. Platí od 1. januára.

DAŇ Z PREDAJA NEHNUTEĽNOSTI

Ak si v roku 2011 kúpite byt či dom a rozhodnete sa ho neskôr predať, mali by ste vedieť, že z predaja bytov zakúpených od 1. januára tohto roku budete platiť daň. Oslobodení od dane z príjmu budete len v prípade, že odo dňa nadobudnutia nehnuteľnosti až po deň predaja nehnuteľnosti ubehne 5 rokov. Doteraz na oslobodenie od daní stačilo mať v byte trvalý pobyt dva roky, ten však už podľa nových pravidiel stratí na dôležitosti. Pozor! Zmena sa týka len nehnuteľností nadobudnutých od 1. januára 2011, ak ste napr. byt kúpili v decembri, platia staré pravidlá - teda oslobodenie od dane z príjmu v prípade dvojročného trvalého pobytu. Platí od 1. januára.

ZMENY BUDÚ AJ V PRÁCI, V DANIACH A ODVODOCH

ZAPLATÍME VIAC NA DANIACH

Dôvodom je zníženie nezdaniteľnej časti základu dane až o 466 eur. To znamená, že suma, ktorú nám štát daňou z príjmov nezdaní, sa zmenší zo 4 025,70 eura na 3 559,30 eura. Zamestnancom tak poklesne čistý príjem, na výplatnej páske tak budú mať menej v priemere o 7,38 eura. Platí od 1. januára.

ZDANENÉ PRACOVNÉ CESTY A PRACOVNÁ POHOTOVOSŤ

Ak vás v tomto roku firma pošle na pracovnú cestu a zaplatí vám ju vo forme diét, budú tieto príjmy zdanené. Povinné už v tomto roku nebude ani vreckové zo strany zamestnávateľa, ak vám ho vyplatí, bude on aj vy z neho platiť odvody. Pohoršia si napríklad aj všetci tí, ktorí vykonávajú pracovnú pohotovosť, ako napríklad lekári. Najnovšie z náhrady za pohotovosť budú musieť okrem daní odvádzať aj odvody ako pri ich normálnej mzde. Platí od 1. januára.

ODVODY SA BUDÚ PLATIŤ AJ Z ODSTUPNÉHO ČI NIEKTORÝCH BENEFITOV

Menej dostanú zamestnanci, ktorí sú prepustení, alebo odchádzajú do dôchodku - z odstupného alebo odchodného sa po novom začnú platiť odvody. Tie sa začnú platiť aj z tých príspevkov do sociálneho fondu, ktoré podliehajú dani z príjmov. Ide o príspevky, ak zamestnávateľ prispeje zamestnancom na relaxáciu vo forme lístkov do divadla či masáže, na Deň matiek či detí, príspevok na zdravotnú starostlivosť a podobne. Tie benefity, ktoré dani z príjmov nepodliehajú, ako napríklad príspevok na stravu vo forme gastrolístkov, zostanú nezmenené, teda z nich sa odvody nebudú odvádzať. Platí od 1. januára.

VYŠSIE ODVODY PRE ŽIVNOSTNÍKOV

Minimálne odvody na sociálne poistenie sa pre živnostníkov od začiatku januára 2011 zvyšujú o 12,17 eura na 109,07 eura. Zvýšenú sumu minimálneho poistného zaplatia prvýkrát za január 2011 so splatnosťou do 8. februára 2011. Dôvodom nárastu najnižších možných odvodov na sociálne poistenie je zvýšenie minimálneho vymeriavacieho základu z 319,58 eura na 329,06 eura, ako aj nárast sadzby poistného do rezervného fondu Sociálnej poisťovne z 2 % na 4,75 % vymeriavacieho základu. Platí od 1. januára.

ODVODY A SLUŽOBNÉ AUTO

Ak používate firemné auto aj na súkromné účely, čakajú vás zmeny. Zatiaľ čo doteraz sa vám každý mesiac zvýšil základ dane o percento zo vstupnej ceny auta, najnovšie okrem dane zaplatíte aj odvody. V prípade, že máte súkromné auto a občas ho používate v práci, napr. na služobnú cestu, zamestnávateľ vám zaplatí pohonnú hmotu a aj paušálnu náhradu v min. výške 0,183 eura za km. Ak vám zaplatí viac, musí z presahujúcej sumy po novom zaplatiť daň aj odvody. Platí od 1. januára.

REMESELNÍCI ZAPLATIA VYŠŠIU DAŇ Z PRÍJMU

Doteraz si mali možnosť uplatniť paušálne výdavky vo výške 60 % z úhrnu príjmov, od Nového roku to je už len vo výške 40 %. Platí od 1. januára.

KRATŠIA OCHRANNÁ LEHOTA PRI NEMOCENSKOM POISTENÍ

Ochranná lehota v nemocenskom poistení sa od začiatku januára skracuje zo súčasných 42 dní na 7 dní. Cieľom je zníženie neodôvodneného vyplácania nemocenských dávok. Podmienky nároku na ošetrovné dobrovoľne nemocensky poistených osôb sa novelou zákona sprísňujú stanovením minimálneho obdobia tohto poistenia na 270 dní, obdobne ako je to pri nemocenskom. Z možnosti dobrovoľného nemocenského poistenia sa vylučujú poberatelia starobných, predčasných starobných a invalidných dôchodkov. Platí od 1. januára.

PRÁCA ALEBO DÔCHODOK

Predčasní dôchodcovia si musia vybrať, či chcú poberať dôchodok, alebo pracovať. Na rozhodnutie majú čas dva mesiace, teda do konca februára. Napriek tomu si však môžu privyrobiť. Nemôžu však podpísať zmluvu na hlavný pracovný pomer, ale pracovať len na základe dohôd o prácach vykonávaných mimo pracovného pomeru - teda na dohodu o vykonaní práce a dohodu o pracovnej činnosti. Platí od 1. marca.

III. PILIER

Príspevok do tretieho piliera si od januára Slováci nebudú môcť odpočítať z daní. Príspevok na doplnkové dôchodkové sporenie, životné poistenie či účelové sporenie sa doteraz odpočítaval od základu dane. Od Nového roku sa táto výhoda ruší. Základ dane bude preto vyšší, tým pádom Slováci zaplatia aj viac na daniach. V porovnaní s minulým rokom zaplatíte viac o 75 eur.

Operácia sa nebude konať...

Potešujúca správa, ešte by mohla aj Ľudmilka napísať takúto potešujúcu správu...
Alenka, chvála Bohu, že sa to zlepšilo...
Keď som chodievala na kopce vysielať, tak mojou srdcovkou bola Panska Javorina v Inoveckom pohorí, tam som chodila totiž aj na upravenom bicykli značky Liberta, syn mi tam namontoval prehadzovačku na 5 možností rýchostí a špeciálne nemecké bubienkové brzdy. Dozadu mi privaril veľký košík na vezenie ruksaku a mohla som každý týždeň jazdiť do kopca a vysielať z kopcov do dolín. Pre mňa osobne jedny z tých mocinky šťastných chvíľ života a ďakujem Bohu, že mi boli dopriate.
Keď som išla pešo, hlavne vtedy, ak som chcela robiť túru do okolia na vedľajšie kopce, tak som na sebe niesla ruksak s váhou 35-40 kilov, keďže som na kopci aj nocovala a v noci vysielala. Chodila som sama samozrejme a všetko som si musela na kopec aj vyniesť. Technika bola ťažká, musela som si brať aj záložný zdroj na prúd a to bolo "o držku" ťažké, jedlo, bivakovú plachtu alebo stan a spacák atď.
Po rokoch takýchto extrémnych záťaží na kolená to prišlo. Zostala som pod vrcholom a nemohla ísť ďalej. Zišla som o sto metrov nižšie a utáborila sa vo veľkom senníku, kde poľovníci dávali seno pre lesnú zver. S ukrutnými bolesťami som na druhý deň ráno zišla dolu a tam pre mňa prišla moja priateľka autom. Vtedy som mala nohu ako drevený drúk a koleno ani vidieť nebolo, celé spuchnuté a naliate. A musela som upustiť od výjazdov na kopce, liečila som sa viac ako 3 mesiace a na kolene zostala už len hrčka, ktorú som tam mala dlhšie a rovno na mieste, kde mi po úraze zošívali koleno a zostala mi tam aj pamiatka, štichy po zašívaní. Úraz sa mi stal pred rokmi, spadla som s bicyklom urobiac tri premety a rovno do stredu vozovky, kde sa blížilo v protismere idúce auto. Zareagoval a vďaka jeho rýchlej reakcii prešli kolesá auta tesne vedľa mojej hlavy. A bolo neuveriteľné, bicykel pristál tak, ako by ho mal niekto opravovať, stál na kormane a sedadle obrátený hore kolesami a obsah v taške, kde bol aj liter vínka pre kamarátku, bol neporušený, takže ani tá fľaša sa nerozbila. Keď sa blížilo ku mne auto, moje posledné slová boli:
"Bože, taká zbytočná smrť, odpusť!"
Šofér zastavil asi 20 metrov odomňa a prišiel ku mne, chcel ma odviezť do nemocnice, no odmietla som. Dolámaná som nebola, vpredu som mala zlomený zub a druhý uvoľnený (odvtedy som nemala dva predné zuby a nastal čas na umelý chrup) na bicykli nič nebolo, len som nahodila spadnutú reťaz a tak som prosto sadla naň a pokračovala v ceste ku kamarátke, kde som mala namierené. Šofér stál na ceste a díval sa za mnou... Po obzretí sa pod kopcom, jeho auto tam ešte stále stálo... Samozrejme, poďakovala som sa mu za rýchlu reakciu a za život, ktorý ešte môžem žiť, nebyť jeho rýchlej reakcie, tak mám hlavu rozmliaždenú na nepoznanie a bola by ďalšia zbytočná smrť na ceste a on za nič nemohol a ja som mala ísť trochu ďalej od okraja vozovky, išla som po bielej čiare. Kamarátka div z nôh nespadla, keď ma uvidela zakrvavenú, u nej som sa osprchovala, uvoľnila, podebatovala a prespala, ako bolo aj v pláne. A od nej som aj domov išla na bicykli, akoby sa nič nestalo. (Darmo mi doma nehovoria, že mám "tvrdú náturu" a veľa vydržím...) K lekárovi som šla až o dva dni, pretože sa to stalo v sobotu cez víkend a lekár vonkoncom nenapísal, že to bol úraz s následkami, tie sa dostavili až po mnohých rokoch a práve pri záťažiach a po ťažkej práci v záhrade, potom dvíhaní matky, predstavovalo to 15 krát denne dvíhať 36 potom 40-45 kilov atď...
A ako sa to stalo?
Išla som na bicykli vo večernom šere a do kolesa sa mi dostal konár stromu, ktorý som nevidela... ten zablokoval koleso a už boli tri saltá vo vzduchu, keďže som išla z kopca dolu plnou rýchlosťou. Od úrazu mám koleno ako barometer, bolieva viac i menej pri prudkých zmenách počasia a pri záťaži bolí priam nenormálne. Ked ho nezaťažujem, tak sa to dá vydržať. A svoje robí aj degeneratívny proces v starobe.
Z osobnej skúsenosti viem, ako dokáže boľavé koleno potrápiť človeka a aké bolesti to obnáša. Operáciu som napokon odmietla, keďže lekár, ktorý mi to mal urobiť, odišiel zo zdravotníctva a iným som už neverila vôbec, toto bol odborník s dlhoročnou praxou a vysokou úspešnosťou svojich operácií.
Prajem Ti zo srdca, aby si už na žiadnu operáciu nemusela ísť a teším sa tomu, že sa Ti stav zlepšil. Vydržať! Pomáhaj si človeče ako najlepšie dokážeš a ver, že tvoja pomoc telu bude úspešná a to už je polovicou úspechu na ceste k uzdravovaniu. CUC!
Ahojky! Cezmín

Energie na prosinec 2010

Čas odpuštění, lásky a nových nadějí, čas víry a zázraků…

 Vstupujeme do energií posledního měsíce tohoto roku plní očekávání a nadějí. A opravdu, v tomto kouzelném adventním čase je Nebe víc než kdy jindy otevřené a připravené splnit nám naše přání.

 Udržujte proto své myšlenky i vize pokud možno co nejvíce pozitivní. Každé naše přání i každá myšlenka je nyní velmi rychle naplněna v realitě.

 Listopad byl energeticky velmi náročný a přinesl mnoho změn. Ještě jsme se nestačili pořádně usadit a zharmonizovat ve svých nových pozicích po energetické úplňkové bráně a už jsme vstoupili do prosincových energií prvním adventním víkendem. Tento čas přinesl příliv ohnivé energie, která se mohla projevit zvýšeným napětím a někdy až třaskavými emocemi. Mnozí se znovu dotkli svých starých zranění, což mohlo vyvolat smutek, strach a pochybnosti.

 Otevírají se další „nebeské brány“ a to způsobuje, že vše staré, bolavé, nepochopené  a nezpracované se z nás ještě dere ven. Začátek posledního měsíce tohoto roku nám ještě přináší šanci dočistit a propustit vše neharmonické z našich životů. Objevují se ještě další neléčená místa a hlásí se ke zpracování. Těchto pár dní až do Novoluní  5. 12. máme možnost najít v sobě potlačené a nezpracované emoce, ponořit se do hloubky a podívat se pravdě do očí – naší vnitřní pravdě. Najít místa, kde sami sobě lžeme, kde zavíráme oči. Místa, kterých jsme se možná i báli dotknout. Teď je příhodný čas, aby i toto již bylo vyneseno na světlo a léčeno. Jak se přibližujeme své světelné podstatě, vše, co již není s touto podstatou v souladu, na sebe upozorňuje a postupně odpadá. A jednoduchost či bolestivost tohoto procesu spočívá v naší ochotě propouštět a nelpět.

 Začátek prosince a vlastně celý adventní čas je dobrou příležitostí pro odpuštění. Odpouštěním a propouštěním uvolňujeme sami sebe a osvobozujeme se z energetických pout. Stačí ze srdce a z láskou prosvětlit vše minulé a osvobodit tím sebe i toho, komu odpouštíte. A pokud dokážeme poslat  i požehnání, o to lépe.

 Novoluní  5. 12. se Sluncem i Lunou ve Střelci přinese novou vlnu naděje, víry a optimismu do našich životů. Zesílí schopnost porozumění některým situacím a přinese možnost nových řešení. Energie tohoto Novoluní přináší inspiraci a tvořivost při plánování našich cest, dalšího růstu a vzdělávání a nových projektů pro příští rok.

 Tato vlna nás ponese k energetické bráně Vesmírného Slunovratu 12. 12. Tento BOD OBRATU přinese zcela nový pohled na svět a na další dění. Vesmírný Slunovrat je energeticky podobný našemu Zimnímu Slunovratu, ale přináší změny a posuny v mnohem větším měřítku a vnímatelné spíše na vyšších úrovních. Tento vesmírný energetický předěl je důležitý pro naše spojení s vyššími realitami a zesiluje a otevírá v nás vnímání těchto realit. Díky tomu se dostáváme na zcela nové a neprobádané území. Zjišťujeme, že spousta věcí je jiných, než jsme si mysleli. Objevujeme nové pohledy na svět a osvobozujeme se od svých omezujících představ. Můžeme zjistit, že to, co jsme dříve vnímali jako svoji realitu, má další a daleko větší rozměr.

 

Svým nově se projevujícím Vědomím vytváříme ve svých životech zcela nové a před tím nezažívané zkušenosti.

 Vesmírný slunovrat nás připraví a povede k nejdůležitější a nejsilnější prosincové energetické bráně – Zimnímu Slunovratu 21. 12. V době této velmi silné Slunovratové a zároveň Úplňkové energetické bráně se Sluncem ve Střelci a Lunou v Blížencích nastane navíc ještě úplné zatmění Měsíce. Energie a kvalita této brány symbolizuje nastupující události.

 Zimní Slunovrat otevře energetickou bránu, kterou na Zemi budou přicházet Vyšší Kristovské energie (Nového vědomí). Skrze lásku a Nové vědomí žen se začne probouzet a manifestovat Nové Vědomí u mužů. V den „zrození Nového Slunce“ tentokrát také očekáváme zrození a příchod „Nového Krále“ jako esenci Mistrovského Vědomí k probuzení nového vnímání světa v mnoha mužích. Přinese to další spojování  a smíření protikladů, mužské a ženské energie, spolupráci a sjednocení našich vnitřních částí a také nové přístupy a vnímání vztahů. Toto téma už na jisté úrovni otevře i Vesmírný Slunovrat, který přinese přehodnocení mnoha našich postojů a zcela nové pohledy. A to nejen ve vztazích. Objeví se i nečekané události a do té doby téměř nemyslitelná řešení.

 Úplné zatmění Měsíce s největší pravděpodobností ještě vynese na povrch některé naše obavy související s minulými zkušenostmi ve vztazích. Jedná se o znovunalezení a obnovení důvěry mezi mužskou a ženskou energií. V tomto čase bude probíhat celoplanetární zrození a probuzení nové čisté archetypální mužské energie a kvality (Sluneční povahy) a toto zrození je zároveň spojeno s transformací energie ženské archetypální kvality (Lunární povahy).

 Jako by v okamžiku zrození a nástupem nového potenciálu mužské energie přineslo ještě téma – vypořádat se ze strachy a obavami v naší Lunární části, která v minulosti byla mnohdy utlačována a manipulována právě pokřivenou mužskou energií. Proto se během procesu Nového zrození „Slunečního Boha“ ještě někteří setkáme s našimi starými strachy a vzpomínkami spojenými s tímto tématem. V tomto čase nám nejvíce pomůže důvěra v naše „duchovní vedení“ a „ochranu shůry“. Celý tento proces byl již dávno připravován a jako lidstvo jsme v jeho průběhu vedeni a ochraňováni.

 Energetická brána Zimního Slunovratu přivádí na zemi novou Stvořitelskou sílu – plodnou a tvořivou, která se bude manifestovat pomocí navracející se čisté mužské archetypální energie. Alchymie Nového tvoření bude nejprve probíhat skrze ženy a ženskou energii, která umožní přivést na svět a zrodit tuto novou čistou a nedeformovanou celistvou mužskou kvalitu. To vnese zcela novou spolupracující energii do našich vztahů.

 Tato energetická brána již odstartuje energii přicházejícího roku 2011. Tento rok ponese vibraci čísla 4, což znamená mimo jiné i strukturu a řád. Ale ne jako něco pevného a neměnného, ale spíše jako bezpečná opora či jistota, na kterou se můžeme spolehnout a opřít se o ni. Vibrace příštího roku ponesou energii tarotové karty Vládce, tedy po dvouletém období s vibracemi ženské kvality teď nastupuje období nesoucí kvalitu mužskou – ve smyslu uskutečňovatele a ochránce života. Ve spojení s číslem 11 na konci letopočtu vnímám symboliku, jako by se na Zemi navracela energie moudrých, spravedlivých, čestných a odvážných mužů s energií Lvího srdce.

 Jako by mottem příštího roku bylo - odvaha, síla, statečnost, moudrost a laskavost srdce a zároveň směřování k celistvosti skrze spolupráci a vzájemnou podporu mužské a ženské energie.

 Zimním Slunovratem se tedy uzavřou energie roku 2010 a vstoupíme do energií roku 2011. Ať je tento nový začátek požehnáním pro nás všechny i pro naši planetu Zemi. Ať je to nové lepší a krásnější než to, co odchází. Požehnejte i tomu odcházejícímu s vděčností a láskou.

 Občas se objevují různé zprávy, které nejsou moc příjemné a mohou v mnohých vyvolávat obavy z budoucnosti. Zvažujte tedy, co přeposíláte dál a čemu věnujete svoji energii. Připomenu opět, že skutečnost si vytváříme sami svými myšlenkami a tím, co očekáváme, že se stane. Různé věci se děly a ještě dít budou. Ale my můžeme zůstat v klidu a vyrovnáni za jakýchkoliv okolností. Důvěřujte a očekávejte jen to nejlepší. A tak se staň! 

Prosinec je měsícem, kdy máme k Nebi blíž, čas zázraků, radosti a nádherných překvapení. Je tedy na co se těšit.

 Když píšu tento článek o energiích nadcházejícího období, vnímám velmi zvláštní pocit něhy a dojetí. Jako by tento pocit předznamenával, k čemu se vlastně během příštích dnů budeme obracet. Je to návrat do krajiny našeho dětství, do krajiny snů a nadějí. Vzpomeňte si, jak jsme kdysi čekávali na vánoční čas, na pár týdnů plných těšení a radostného očekávání. I na ten nejkrásnější den v roce, kdy jsme se zatajeným dechem čekali na první večerní hvězdu i na zazvonění zvonečku. Vzpomeňte si, co jsme při tom prožívali a cítili.

 Prozradím vám jedno malé tajemství. Všechny tyto pocity můžeme prožívat i teď. Stačí jen znovu se dívat na svět dětskýma očima, věřit na zázraky a zůstat ve svém srdci…Zkuste si to, vůbec to nebolí.

 Vzpomeňte si, jak se dělají „motýli“ v čerstvě napadaném sněhu, jak chutná sněhová vločka rozpouštějící se na jazyku… Jaké je to nádherně kouzelné tančit jen tak pro radost, když se kolem vás z nebe na svět snášejí „andělská peříčka“. Zavřete oči, čas zázraků přichází…

 Přeji vám krásný a kouzelný čas plný zázraků a milých překvapení, nádherná setkání v srdcích a plno lásky uvnitř sebe i kolem…

 Z břehů Nové Země srdečně a s láskou zdraví Mirka

 Pro www.vnitrnibohyne.cz  napsala Mirka Petrovičová. Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i s aktivním odkazem. Děkuji za pochopení.

Když jde žena spát

Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: "Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!
Odešla do kuchyně udělat svačinu na zítřejší výlet dětem,
vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři,
zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku,
dosypala pepř a sůl do solničky,
připravila kávu do kávovaru na ráno,
pak dala vyprané prádlo do sušičky,
do pračky dala další várku prádla,
vyžehlila manželovu košili a přišila knoflík,
uklidila ze stolu hru, kterou děti dohrály,
dala na místo telefonní seznam,
zalila kytky a vynesla odpadkový koš,
pověsila mokrý ručník na sušák.
Pak zívla, protáhla se a odcházela do ložnice.
Cestou se zastavila u psacího stolu a napsala na lístek vzkaz pro učitele,
Odpočítala nějaké peníze dětem na výlet a vytáhla učebnici schovanou pod křeslem,
Také ještě napsala blahopřání k narozeninám pro svoji kamarádku,
nadepsala adresu na obálku, nalepila známku a zároveň
napsala na lístek seznam, co se má zítra nakoupit v potravinách,
oba lístečky si položila vedle kabelky.
Pak se odlíčila pleťovým mlékem tři v jednom,
natřela se výživným nočním krémem a krémem proti vráskám a vyčistila si zuby.
Otec zavolal: "Myslel jsem si, že jsi šla do postele!?"
Právě jdu!"odpověděla.
Nalila psovi do misky vodu, pustila kočku ven a zkontrolovala dveře,
jestli jsou zamčené a jestli svítí venkovní světlo,
nahlédla do pokoje každého dítěte a pozhasínala jejich noční lampičky a televize,
poklidila jejich na zemi poházené oblečení, špinavé ponožky odnesla do koše,
promluvila s dětmi, které byly ještě vzhůru a políbila je na dobrou noc.
V ložnici si nastavila budík, nachystala si oblečení na zítřek,
Dopsala na lístek 6 nejdůležitějších věcí, které musí zítra zařídit.
Pomodlila se a vzpomínala, jestli splnila vše, co měla na dnešek naplánované.
Ve stejné chvíli otec vypnul televizi a řekl, že jde spát.
To taky bezmyšlenkovitě provedl.

Něco zvláštního v tomhle příběhu?
Uvažuješ, proč ženy žijí déle?
Protože jsme naprogramovány na dlouhý proces!!!
Nemůžeme umřít dřív, protože máme ještě tolik práce...

Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to,
a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní..

15 vecí, ktoré boli voľakedy lepšie

1 MUŽSKÁ GALANTNOSŤ: Voľakedy vás muž pozdravil a podržal vám dvere aj v prípade, že ste neboli jeho typ. Dnes "veľkí firemní manažéri" zásadne nezdravia a do dverí sa hrnú ako prví.

2 NEEXISTOVAL POJEM CELULITÍDA: O žiadnej celulitíde sme nevedeli, a tak sme boli s našimi stehnami aj so sebou nadmieru spokojné.

3 NEBOL ANI AIDS Alebo ak bol, my sme o ňom nevedeli, a tak bol náš sexuálny život menej frustrujúci, než je v súčasnosti.

4 NAKRÚCALI SA VÝBORNÉ FRANCÚZSKE, TALIANSKE A ANGLICKÉ FILMY A prichádzali k nám v rámci Filmového festivalu pracujúcich. Kiná boli na každom kroku, lístok stál osem korún a za jedno popoludnie a večer sa dali stihnúť aj tri filmy.

5 MICHAEL JACKSON Bol to ten najúžasnejší černoch v bielych ponožkách. Bol talentovaný, kreatívny, milovali ho milióny. Až dovtedy, kým sa nezmenil na kreatúru belocha.

6 JABLKÁ, HRUŠKY, JAHODY A ČEREŠNE Nemali tú jednotnú chuť chemickej nadvýroby a chutili ako jablká, hrušky, jahody a čerešne.

7 LET LIETADLOM: Nebol hororovou scénou, pri ktorej vás oberú aj o pilník a manikúrové nožničky a zaznačia do databázy podozrivých z medzinárodného terorizmu, ale vzrušujúcim dobrodružstvom spojeným s flirtom a dobrou náladou.

8 PIATOK POPOLUDNÍ: Z práce sa chodilo už o tretej popoludní, takže víkend trval dva a pol dňa.

9 LETO: Bolo dlhé, šťavnaté, sladké a horúce. Tak akurát. Nie ako ostatné roky, keď je buď 45 stupňov v tieni, alebo 3 stupne nad nulou.

10 MAMINE KOLÁČE A KRUPICOVÁ KAŠA: Jedli sme ich veľa, lebo boli výborné, a nemali sme žiadne výčitky svedomia, pretože sme nevedeli, že "in" je suchá ryža a hlávkový šalát.

11 ROZHLASOVÉ HRY PRE MLÁDEŽ: Sedávali sme pri nich každé sobotné popoludnie a rozvíjali svoju predstavivosť.

12 STARÉ ELEKTRIČKY: S plošinami a so sprievodcami, pred ktorými ste mohli kedykoľvek ujsť, pretože plošiny nemali dvere a električky chodili pomaly.

13 ESKIMO: Milovali ho všetci. Nemalo paličku, zato malo chrumkavý čokoládový obal a skvelú vanilkovú chuť. A stálo 50 halierov.

14 MLIEČNE BARY: Voňalo tam čerstvé pečivo, briošky a pravé kakao. Najmä tam sme míňali svoje vreckové.

15 ŽENSKÉ TELO: Ženy mali vlastné vlasy, vlastnú tvár, vlastné prsia i vlastné boky a mužom sa to páčilo....

Zaslal Jozef Železnô

2010

Chlapík drhne mydlom rifle a hundre :
- "Nikomu sa nedá veriť, nikomu, ... dokonca ani sebe..."
Drhne ďalej :
- "A to som si chcel len prdnúť ! ..."

(25.1.2008)

Desatero pro štíhlů líniu od Bolka Polívku:

1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.
2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož tá ti ty kalorie zruší.
3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty,to budeš najštíhlejší.
4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajů kalorie enom temu, kerý sní najvíc.
5. Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize popřípadě u počítatača, jako polárka, oplatky, sušenky, to sa nepočítá, protože to patří do zábavy a né do jídla.
6. Kakao, brandy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásky neobsahujů kalorie, dyž sa jijů ze zdravotních důvodů.
7. Jídlo, keré sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to nejíte, ale koštujete.
8. Jídlo, keré má stejnů barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistáciovů zmrzlinu, tož to je jak dybyste nesnědli nic.
9. Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně sa nadlábnůt, aby s ňů tělo mohlo pořádně bojovat.a navíc
10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha !!! A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí !!!

(17.1.2008)
Dostala som e-mailový list o skúsenostiach Slovenky v rakúskych Alpách, prečítajte si, určite je zaujímavý svojim obsahom...

Lyžovačka v Rakúsku

 Slovenský lyžiar - lyžiarka, chcela by som sa s tebou podeliť o môj veľmi nepríjemný zážitok a dúfam, že sa poučíš - aj keď pri tom pravdepodobne stratíš nejaké tie ilúzie.
V marci 2007 som bola s manželom lyžovať v rakúskom Semmeringu. Počas jednej jazdy mi staršia rakúska pani prebehla po zadnej časti lyží a spadla. Pri páde si oškrela tvár a udrela palček na ľavej ruke. Trochu som bola na ňu nahnevaná, že čo nedáva "cica" pozor, mohla ma zraniť. Ja som našťastie ani nespadla, len som stratila rovnováhu a asi po 10 metroch sa mi podarilo zastaviť. Po chvíli za mnou dofrčal pracovník horskej služby, že pani nahlásila úraz a preto potreboval vypočuť moju verziu. Tak som mu teda opísala, ako sa to stalo, ukázala som mu čerstvé zárezy na zadnej strane mojich lyží, a... tu sa začala séria mojich mylných domnienok:
1. Všetko skončilo
Omyl: 1. augusta som dostala predvolanie (a šok) k rakúskemu súdu s tým, že som obvinená z TRESTNÉHO činu ublíženia na zdraví.
Ja som mala jedného svedka môjho manžela, ktorý v momente kolízie lyžoval približne 15 m za mnou a všetko videl. Pani mala jednu svedkyňu - svoju priateľku, ktorá vypovedala, že zrážku nevidela. "Poškodená" žiadala odškodné 1000 EUR.
2. Poznám dobrého právnika, pomôže mi
Omyl: na Rakúskom súde ťa môže zastupovať len rakúsky právnik (a nie lacný rakúsky právnik)
 3. Súd vyhrám, lebo som nevinný/nevinná:
Omyl: nevyhráš, lebo si cudzinec!
4. Na súd nepôjdem, budem hrať "mŕtveho chrobáka"
Omyl: veľmi nebezpečné. Budeš odsúdený v neprítomnosti, môžeš dostať záznam do trestného registra (zatiaľ len v Rakúsku ale cca o 2 roky budú trestné registre spojené pre celú EÚ) a ty už nedostaneš ani tú najhoršie platenú prácu a radšej ani neskúšaj požiadať niektorú krajinu o turistické víza.
5. No a čo, nech ma odsúdia, nezaplatím
Omyl: pošlú na teba exekútora.
Keď som dostala predvolanie na súd, poprosila som o pomoc všetkých priateľov. Nakoniec som sa dopracovala k dvom rôznym spôsobom ako postupovať:
A. Najať si rakúskeho právnika
B. Požiadať o vypočutie na slovenskom súde.
Po konzultácii s právnikom, ubezpečená o objektivite rakúskych súdov, som si zvolila možnosť "A". Moje vyslovené obavy (ktoré sa mimochodom neskôr do bodky naplnili), že oni "kopú na domácom ihrisku" boli vyhlásené za neopodstatnené.
Po mnohých prebdených nociach nadišiel deň súdu. Už som sa ani nebála. Bála som sa už tak dlho a tak veľmi, že už som nemala silu sa báť.
Napriek všetkému, čo sa mi stalo ma asi má niekto tam hore rád. Stará pani sa na súd nedostavila. Neviem čo sa stalo, možno sa zľakla, keď zistila, že sa budem brániť...
Sudca ma vypočul, "hodil reč" s mojím právnikom a dostala som na výber:
- buď budem trvať na svojej nevine a potom bude musieť byť ešte jedno pojednávanie s rekonštrukciou nehody priamo na svahu za účasti súdneho znalca. To by stálo ďalšie stovky EUR (ale to som už vedela, že nemám šancu vyhrať).
- priznám spoluvinu a dostanem pokutu 100 EUR a dvojročnú podmienku (bez zápisu do trestného registra)
Všetkým vám je určite jasné, ktorú možnosť som zvolila. Na začiatku celej kauzy, presvedčená o svojej úplnej a jasnej nevine, som sa zastrájala, že to poženiem až do Haagu. Nepoženiem, po všetkých skúsenostiach už nemám síl ani odvahu.
Zo mňa, bezúhonnej občianky SR, ktorá doteraz nedostala ani blokovú pokutu, sa zrazu stal medzinárodne stíhaný zločinec.
Prečo toto všetko píšem?
Pretože nie som jediná, komu sa stala takáto vec. Až keď som sa rozprávala s právnikom, zistila som, že žalovanie Slovákov (som presvedčená, že sa to týka aj Čechov, Poliakov, Maďarov...) a vymáhanie odškodného je novým rakúskym národným športom. Takých ako ja sú desiatky alebo možno už aj stovky. Preto vás všetkých chcem varovať. Väčšinou ide o rovnaký scenár- náraz zozadu, pád a žaloba s požiadavkou na odškodné.
Ak si bol súdený alebo ak poznáš niekoho, kto bol súdený, napíš. Popíš svoj prípad, čo sa stalo, ako sa stalo, aký si dostal trest. Ak sa ti podarilo vyviaznuť bez trestu, poraď ostatným ako si to urobil.

Tatiana
(najnovšie priateľmi nazývaná Killerka)

P.S.: Mňa táto jednodenná lyžovačka stála cca toľko, ako 2 týždňový pobyt all inclusive na Ibize. Možno moje skúsenosti niekomu pomôžu... pekne a bezproblémové lyžovanie Vám všetkým prajem!

(24.10.2007)

Dovidenia mama
Mladý muž si zašiel do samoobsluhy kúpiť kefír. Ako tak blúdi medzi regálmi všimol si, že ho neustále sleduje jedna staršia pani. Pýta sa jej:
- V čom je problém? Prečo za mnou chodíte?
- Oj, chlapče, - odvetila starká, - celkom nedávno mi umrel syn a ty sa na neho veľmi podobáš.
- Aha, chápem.
- Chcem ťa o niečo poprosiť. Bolo by mi veľmi príjemné, keby si mi, keď budem odchádzať z obchodu, zamával a zakričal: dovidenia, mama.
- Samozrejme.
Tak sa aj stalo. Keď starká odchádzala z obchodu, mladík jej zamával na celú samoobsluhu zakričal Dovidenia, mama! Po chvíli prišiel so svojím jedným kefírom k pokladni. Pokladníčka mu vraví:
- 750 korún.
- Čože, za jeden kefír 750 korún?
- Nie. To je spolu. Vaša mama vravela, že vy to zaplatíte. (Zaslala Janka Partizánske)

(24.9.2007)

PRE MAJITEĽOV MOBILNÝCH TELEFÓNOV

Nasledujúcu informáciu berte celkom vážne (overené na PČR), možno niekomu zachráni účet za telefon.

Ide o to, že Vám niekto zavolá na mobil a predstaví sa ako " PROVIDER" Vodafone, T-Mobile alebo Eurotel a potom Vás požiada o vyťukanie kódu 09 a  vysvetlí, že ide o overenie správnej funkcie telefónu. Podvodníci majú k dispozícii prostriedky, Vďaka ktorým spolu so zadaným kódom prečítajú Vašu SIM kartu a potom si vytvoria jej kópiu s Vaším číslom a všetky ich volania budete mať na účte vy. Súčasne se objavuje aj vírus, ktorý zničí SIM kartu a poškodí telefón. Tento vírus poznáte tak, že sa Vám ako prichádzajúci hovor zobrazí na displeji "A", "C" alebo "E". Rada znie hovory nezdvíhať a v prípade, že Vás niekto požiada o zadanie kódu, okamžite zavesiť.

Pretože sa podvody začali praktizovať vo veľkom meradle, odovzdajte správu čo najviac ľuďom.

(23.9.2007)

Eutanázia

Včera večer jsme s mojí ženou vedli trošku hlubší rozhovor o různých
životních situacích. Přišla řeč i na eutanázii.
K tomuto sensibilnímu tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem
poznamenal: "Nechci abys mě nechala žít v takovém stavu, kde bych byl
závislý na přístrojích a živen tekutou stravou z nějaké flašky.
Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny, které mě udržují naživu.
Ona vstala, vypnula televizi i počítač a vylila moje pivo do záchodu...!!!

Zaslala Janka Partizánske

(17.9.2007)

Pripravujeme sa...

(11.9.2007)

Zaujímajú Vás horoskopy a chcete niečo vedieť o svojom mene? Kliknite si na nasledujúcu adresu JULI. http://www.juli.sk/

(18.8.2007)

Dostala som zaujímavý e-mail od známeho,  je právom rozhorčený nad daným stavom veci a  kladie otázky také, ktoré sa nás všetkých dotýkajú. A tu nemožno hovoriť o rasizme! Ide o záležitosti maximálne citlivé, ktoré štát má riešiť spolu s občanmi, no doposiaľ počas dlhých desaťročí a aj storočí sa nepodarilo vyriešiť daný celospoločenský problém, už či u susedov alebo u nás doma.

"Na vlastní oči"

Myslím že by tato problematika stála za zmapování pro pořad "Na vlastní oči"

Vážená TV Novo!  
Dobrý den.
Dnes, 12.7. 2007 odvysílala TV Nova ve zpravodajství velmi zkreslenou informaci o údajném rasistickém výroku paní starostky MO Mariánské Hory...
Protože v inkriminované lokalitě "Bedřiška" mám už /teprve/ 2 měsíce domek a vím o čem paní starostka mluví, velmi mě pobouřila vaše jednostraná reportáž, kde jste nedali prostor nikomu jinému než zastáncům cikánů a cikánských iniciativ... Konkrétně cikáni, kteří se k případu vyjadřovali, jsou mí sousedé, takže mohu zodpovědně říct, že kdybyste na tomto místě s těmito lidmi strávili jen jeden měsíc, měli byste naprosto stejný názor jako paní starostka. Protože ti, kterých se tento výrok týkal jsou zloději, neplatiči, asociálové a paraziti společnosti. Vím o čem mluvím. Konkrétně lidé co se vyjadřovali ve zpravodajském přízpěvku:
1. Nepracují
2. na černo jsou připojeni na el.vedení
3. ze své vlastní střechy /obecní/ si kradou okapy, svody, a část plechů střechy a vozí do sběru.
4. Rozebrali většinu vlastního plotu do sběru
5. jejich děti mi zapálili kůlnu
6. jen tak pro radost pořezali v okolí několik velkých stromů
7. vystříhali díru do mého plotu /asi aby se jim lépe kradlo/
8.oficiálně bydlí v domku 2 lidé, ale ve skutečnosti 12
9. totálně devastují své domy, vybourávají i nosné zdi
10. děti nechodí do školy, jen sporadicky když má přijít sociálka
11. berou větší sociálku než si slušný člověk vydělá prací
12. Děti /i 6ti leté/ oslovují svou matku "ty kurvo zajebaná" rodiče jim láskyplně vrací "ty zmrde, já tě zabiju". Atd...
13. Občas se se sousedy na ulici pobijí, posekají mačetama
14. Na své /obecní/ zahradě zakopávají odpadky pod zem, takže je pozemek kontaminovaný kdoví čím... Není týden aby se mi ze zahrady nestratilo co je z kovu. Zmizí okap, dám nový a za pár dnů zas není...
15. úřednice na úřadě titulují "ty pičo" atd, atd... je toho ještě hodně...To platí na většinu cikánů v této kolonii.
A já mám už plné zuby protěžování těchto příživníků, rozdávání obecního majetku, tolerování zlodějny, asociálního chování a výchovy jejich děcek z kterých rostou zas jen asociálové, příživníci a zloději...
Jak je možné že v právním státě některá skupina obyvatel má taková privilegia, takové výhody, může beztrestně dělat co je napadne.
Normální bílé rodině by okamžitě vzali děti do ústavu...
Garantuji Vám, že drtivá většina normálních lidí po zkušenosti s takovými individui by byla daleko méně zdrženlivá ve svých výrocích než paní starostka.
Nejsem příznivcem žádné strany, politika mne nezajímá, ani výroky paní starostky. Osobně jí neznám.  Ale jsem přesvědčen že nešlo o rasistické výroky, ale pragmatické, vycházející z konkrétní situace a bezradnosti vůči této části obyvatelstva.
Pokud něco jen trochu zavání touto problematikou, stahují se politici do ulity, mlží, lezou cikánům do... aby se zalíbili, protože co naplat,  jsou to taky voliči.. Hlavně neříct pravdu a to co si většina lidí myslí.. proto si vážím pana Čunka který dokázal říct pravdu.. A to jen proto že má OSOBNÍ ZKUŠENOSTI, které ostatním politikům chybí.
Ale abych nebyl jen kritický, je tam i několik jednotlivců z řad cikánů kteří se snaží žít slušně.. Sice výjimky, ale jsou.
A teď mne můžete žalovat nebo rovnou upálit za to že jsem řekl svůj názor a pravdu. Myslím že by tato problematika stála za zmapování pro pořad na vlastní oči. Protože téměř nikdo z běžných lidí ani netuší co všechno je možné, jaké privilegia má tato část obyvatel, jak se kolem
nich chodí po špičkách... To by Všem opravdu lezly oči z důlků.
Já osobně zvažuji kolem svého pozemku betonový plot s dráty pod bezpečným napětím jak se používá pro ochranu dobytka, protože si jak mezi dobytkem připadám.

Otázka na závěr.

Jak může obec, svěřit majetek - rodinný domek /i když fiňák/ lidem kteří ho naprosto vybydlí, zdevastují, a co se dá  ještě odvezou do sběru... Co to je za hospodaření se svěřeným majetkem?
Má vůbec toto někde ve světě obdoby?!? Nebo je to jen Česká specialitka, že na každého občana platí jiný metr?
Normální člověk musí na domek vzít hypotéku, makat a splácet do konce života, ale cikán dostane domek jen tak a nemusí ani platit nájem...  Je logické že si toho pak neváží..
Kocourkov
A ještě jedna otázka. Cikáni mají své iniciativy a jsou organizace, které hned straší žalobami a drží nad nimi ochranou ruku.

Ale kdo před nimi ochrání nás, obyčejné lidi, kteří nejsou menšina a musí na rozdíl od nich dodržovat zákony?

Nevím co mi vadí více, jestli chování zmiňovaných občanů, nebo špatné zákony a laxní, alibistický přístup státu a jeho úředníků...
Vážená TV Novo!
Až zase budete dělat reportáž o čemkoli, hlavně o této problematice, prosím alespoň o částečnou objektivitu a soudnost...
Dejte možnost se vyjádřit všem.

Děkuji za pozornost a přeji pěkný den.
Petr Zajac - obyvatel cikánské kolonie

P.S.:

Informovat ostatní je to nejmenší, co pro řešení tohoto stavu můžeme udělat.
Kdo s pisatelem souhlasí, ať to rozešle dál.

(17.8.2007)

V každom prípade je to presne to, čo potrebujem - nevariť, nepiecť , len triasť

Blesková trasená torta:

Potrebujeme:
tri smotany na šľahanie
dve konzervy mandarínkového kompótu (tie menšie)
dva pudingy Dr. Oetker bez varenia Créme Olé
hotový tortový korpus z piškótového cesta (môžete si ho aj upiecť)
Postup: Do väčšieho hrnca s pokrievkou, ktorá dobre tesní, nalejeme dve smotany na šľahanie, dva mandarínkové kompóty aj so všetkou šťavou a nasypeme dva pudingy. Základom úspechu je ten veľmi konkrétny puding Créme Olé.
Šporovlivé žienky vyskúšali samozrejme aj iné, lacnejšie pudingy, tie nefungujú a neurobia z ingrediencií takú peknú hustú a hladkú hmotu.
V obchodoch dostať puding vanilkový aj čokoládový. Použiť sa dajú oba, estetickejšie to vyzerá s vanilkovým.
Nič nemiešame, iba hrniec zakryjeme pokrievkou a niekoľkokrát zatrasieme. Ako dlho treba triasť, pocítime veľmi rýchlo aj sami, pretože tekutý obsah sa zmení na krémový a s tým sa trasie ťažšie. Tortovú plnku natrieme na korpus. Ozdobíme šľahačkou vyrobenou klasickou metódou z tretej smotany.
Pohodlnejšie žienky môžu použiť šľahačku v spreji, ale ak už fakt musíte, aspoň skontrolujte na obale, či sprej obsahuje aspoň trochu smotany, alebo je to čistá umelá hmota, resp. stužený tuk.
Namiesto tortového korpusu sa dajú použiť aj obyčajné piškóty alebo keksy. Ak však chcete konzumovať dezert okamžite, čo po celej tej estráde asi chcete, piškóty nebudú mať čas nasiaknuť vlhko z plnky, preto je dobré ich namočiť do vychladenej kávy, prípadne kompótovej šťavy. No a ak si myslíte, že vám stačí polovičná dávka, tak plnku urobíte aj z jednej smotany, jedného kompótu a jedného pudingu.
Nebude Vám to ale určite stačiť lebo torta je výborná.

(17.7.2007)

Nevie, ako Vy, ale ja keď prídem k stromu, cítim túžbu objať ho, skloniť hlavu na jeho zvráskavenú kôru a hovriť mu v duchu ďakovné slová za to, že stojí a môžem byť v jeho tôni. O stromoch je dostatok rôznych porekadiel, prísloví a pranostík, niekoľko z nich Vám tu ponúkam a prosím, majte radi stromy života, chráňte ich, saďte ich pri rôznych príležitostiach ako je narodenie dieťaťa, ukončenie štúdia, promócie, okrúhle výročie zoznámenia, svady a podobne, aby ste mali vo svojej blízksti Váš strom ako živú spomienku na šťastie, radosť, spokojnosť, lásku. Starajte sa o svoje stromy a ony sa Vám odmenia nielen svojou krásou, ale aj už uvedenou možnosťou objatia a vďaky.

Stromy v prísloviach a porekadlách

Kedysi ľudia hľadali kľúč na predpovedanie počasia v prírode. Nepozerali sa iba na oblohu, ale pozorovali správanie sa zvierat, vtákov, hmyzu, rastlín aj ľudí. Tieto predpovede však majú iba krátkodobý charakter.

Príslovia - sú krátke ľudové výroky, z ktorých vyplýva poučenie.
Porekadlá - výstižne vyjadrujú životnú skúsenosť, no nemajú poučný význam.
Pranostiky - Predpovedať počasie na dlhšie obdobie sa ľudia snažili pomocou pranostík.

Staré drevo dobre horí.
Aký strom, také ovocie.
Kde dreva, tam i triesok.
Ani strom naraz nezotnú.
Zlý strom zlé ovocie dáva.
Aj malý oheň veliký les zapáli.
Aj malý oheň veliký les zapáli.
Keď sa les rúbe, aj triesky lietajú.
Aký otec taký syn, aké drevo taký klin.
Neskoré spŕchnutie stromov - ostrá zima.
Bez vetra sa ani lístok na strome nepohne.
Listy, ktoré sa obracajú nahor – bude pršať.
Vták si volí strom, ale strom si nevolí vtáka.
Ak skoro neopadá list zo stromu, všetko sa opozdí.
Ak stromy neskoro v jeseni zakvitnú, bude zlý rok.
Keď mal prísť mráz, pupce na stromoch še zavirali.
Keď kvitnú stromy druhýkrát, bude zima na stokrát.
Ak sa na lístí stromov rosa dlho udrží, bude pekný čas.
Uschlé lístie nehyzdí krásne stromy. /kurdské príslovie/
Starý strom je nie dobré presádzať. Nosiť drevo do lesa.
Keď na jeseň lístie skoro opadáva, treba čakať tuhú zimu.
Ak kvitnú v novembri stromy, bude zima trvať až do mája.
Ak stromy kvitnú v jednom mesiaci, bude bohatá úroda ovocia.
Keď dlho list zo stromu nepadá, tuhá zima sa nám ver prikráda.
Keď sa v lete objavuje na stromoch žlté lístie, príde skorá jeseň.
Keď na Martina /11.11/ list zo stromu neopadol, môžeme čakať tuhú zimu.
Ak spadnuté lístie pod stromom zostane ležať, bude nasledujúci rok úrodný.
Ak na vŕbovom konári vypučia skôr horné listy, bude lepšia jarná úroda, ak spodné, tak jesenná.
Zahľadel sa do nej ako do starej vŕby.
Poctivá ako vŕba pri potoku.
Agáty – fúka snah za gatí.
Keď kvitne veľa agačiny, býva veľa fazule.
Keď agát kvitne ešte raz, bude pekná a dlhá jeseň.
Jablko ďaleko od stromu nepadá, a keď aj padne, vždy sa stopkou ku pňu obracia.
Červené jablko najviac býva červavé.
Jablko nepadne ďaleko od stromu.
I zdravé jablko pri zhnitom zhnije.
Aká jabloň, také jablko.
Na Jakuba, na Filipa, zelená sa každá lipa.(pranostika)
...bol zdravý ako lipa.
Čerstvý ako ryba a mocný ako buk." ...
Kôrka z buku na Karla Boromejského uťatá, keď je suchá - malá a keď je mokrá - veľkú zimu znamená.
Keď leto na Leva príde, keď veľmi zarodí mak, buk a lieska, bude tuhá zima a mnoho sňahu.
Október - je mesiac Ružencovej Panny Márie. Vtedy dozrievajú žalude na duboch.
Mnoho rapavých guliek na dube na Michala /29.9/ znamená včasnú zimu.
Akže na Michala /29.9/ padajú žalude, veru dlhé leto trvať už nebude.
Keď na konci mája dub bohato kvitne, vo všetkom bude hojnosť.
Keď lístie dubov rýchlo vypučí, bude dobrá úroda.
Keď žalude neskoro opadávajú, bude dlhá jeseň.
Keď je ich naozaj veľa, bude ťažká a dlhá zima.
Keď jaseň skôr pučí než dub, bude suché leto.
Aj duba preskočí, keď mu ho na zem zvalia.
Ak je veľa žaluďov, bude teplá zima.
Ihličnaté stromy pred dažďom spúšťajú svoje vetvy a dvíhajú ich pred jasným počasím.
Ak sa vetva jedle rýchlo skrátila, bolo treba očakávať silný a dlhotrvajúci dážď.
Ak sa vetva zdvihla, čakalo sa jasné počasie.
Chlap (rovný) ako jedľa.
Vysoký ako jedľa
Smrek
Keď je smrek zelený, bude dlhá jeseň.

(26.6.2007)

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce:
“Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje.
Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím.....
jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva.....
A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce.
To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu....
Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...!
Nohy se ti klepou pořád víc.
Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš:
„OBSAZENOOOOOO“!!!!!
Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che!
Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká:
„To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí.....
Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně.
Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu.
Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš:
„Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně....
„Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“.
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.
Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Zaslal: M.Frídek

(Vložené 7.5.2007)

BARBORKA ALGAYEROVÁ

a malá galéria AKCENT 

si vás dovoľujú pozvať na otvorenie výstavy obrazov pod názvom

 FAREBNÉ SNENIE

 1.júna 2007 o 16 hod

Výstava potrvá do 30. júna 2007 - Budova Mestského kúpeľa - Kúpeľná 4, Nitra

((Vložené 4.5.2007)

CESTOVANIE VLAKOM

Kto neznáša čakanie, smola, ten nech sa nevypravuje na cestu vlakom, pretože vlakové prípoje sú na totál "dodžubané" pre nie dlhé trate. Zacestovala som si a na strane jednej musím konštatovať, že som šťastná, keďže už môžem cestovať bez doprovodu, zdravíčko sa tak trochu popravilo a už nerobím kúsky, ako robia ľudia po riadnej opici, keď sa vyvaľujú po zemi, teda neodpadnem kdekoľvek príde na mňa nevoľnosť. Tak som si z chuti zacestovala, no na strane druhej konštatujem, že naše dráhy vonkoncom nehľadia na potreby cestujúcich ľudí, pretože pozrušovali prípoje a na každej prestupnej stanici  musí človek čakať od pol hodiny až 2 a viac hodín, čo sa stalo i mne. Nie je slasťou trčať na železničnej stanici v Púchove, no vždy lepšie ako v Trenčíne, pretože tam bola čakáreň aspoň vykurovaná a v Trenčíne na železničnej stanici prievan, dvere do haly sa nedajú zatvoriť a tak sú ľudia nútene otužovaní už uvedeným prievanom a ku tomu riadnym ranným chladom a nie je tam osobitná čakáreň pre cestujúcich. Po dvoch nociach bez spánku to nie je nič príjemné, no prežila som to a už som sa aj vyhriala a vyspala.

Cestovanie mám vcelku rada, hlavne vlakom, až na tie prípoje a vyčakávanie na nie práve najkultúrnejších miestach železničných staníc. Skôr prídem do Prahy a Chebu, ako do stanice na Morave, kde je treba prestupovať a vyčakávať na staniciach na prípoje. Príjemné chvíle s mojimi najmilšími zmazali aj nie príjemné čakanie na staniciach, hrialo ma na srdci to, že som s nimi mohla pobudnúť, vidieť, počuť ich a objať si ich... predsa o to išlo, takže odpúšťam našim dráham nie systémové riadenie železničnej dopravy.

(Vložené:1.4.2007)

O vlkovi a psovi
Zatúlal sa raz vlk do peknej záhrady pri ešte krajšom dome. Zastavil sa pri plote a prihovoril sa domácemu psovi:
„Poď ku mne bližšie, chcem sa ťa na niečo opýtať!“
„Veľmi ľutujem, ale som na reťazi,“ odpovedal pes.
„Čo? Ty nie si voľný?“ čudoval sa vlk. „Ja som si myslel, že tebe sa veľmi dobre vodí.“
„Vodí sa mi dobre,“ odpovedal pes, „dostávam trikrát denne jedlo, mám strechu nad hlavou a o nič sa nemusím starať.“
„Ale nepoznáš krásu lesov, nevieš, aká príjemná je poľovačka na zajace,“ rozprával vlk.
„Som stále na reťazi,“ povedal smutne pes.
„To je zle, veľmi zle,“ vrčal vlk, „lebo les je najkrajšia vec na svete.“
Pes by bol rád počúval ešte o lese a o poľovaní na zajace, ale vlk mávol labou: „Nechcem ti robiť chúťky, odchádzam k svojim priateľom a poviem im o zlom psom živote.“
Pes sa od tejto chvíle zmenil na nepoznanie: stal sa mrzutým, stratil chuť, prestal brechať a nocami vyl tak veľmi smutne. Odvtedy už nikdy nebol šťastný.
„Snaž sa, aby ľudia po stretnutí s tebou odchádzali vždy trochu šťastnejší.“ (Matka Tereza z Kalkaty)

(Vložené:30.3.2007)

Žiacke knižky

Vážení kolegové (psáno učitelům), posílám jako odstrašující příklad pro případné poznámky do žákovských knížek. Doufám, že se zároveň alespoň trochu pobavíte jako já.

Hází po spolužačkách sušeným semenem.
Poznámka: Neustále lítá po třídě a posedává na oknech a  lavicích.
Odpověď otce: Tomu nevěřím. Holub.
Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli  to myslím opravdu vážně.
Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.
Při písemné práci chtěl odejít na záchod a vymlouval se, že se  posere.
Byla na záchodě se třemi spolužáky a kouřila.
Svačí cibuli a obtěžuje zápachem.
Strká si lentilky do nosu a hraje všemi barvami.
Tváří se inteligentně, ale je úplně blbej.
Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu.
Skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.
Při sexuální výchově osahává spolužačky a tvrdí, že se vzdělává.
Schovává pod lavicí jakési předměty a píchá jimi všechny žačky okolo  sebe.
Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat a nyní i přiznat.
Přinesl do školy jed na krysy s úmyslem vyzkoušet jej na  čiteli.
Vyhodil spolužákovu tužku z okna se slovy: "Pokud tě má ráda,  vrátí se."
Neustále se baví a odmítá mi říct, o čem.
Bije spolužačku deštníkem, ač není jeho.
Olizuje temperové barvy a pak se diví, že zvrací.
Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.
Váš syn při hodině hraje mariáš, hlásí dvacet, nemá krále a pak se hádá...  (dooost dobry!!!)
Běhá po třídě a zvrací židličky.
Byl přistižen ve školní jídelně, jak se libá se spolužačkou - mám podezření na lásku.
Nutil tělesně postiženého spolužáka, aby vylezl na strom.
Při měření ve fyzice používá vlastní měřící přístroj a prohlašuje, že školní voltmetry nestojí za nic.
Snažil se odemknout zamčené dveře. Když byl přistižen, vymlouval se na to, že ho zajímají tajné chodby.
Posmívá se důstojníkům Československé armády, kteří přišli informovat žáky ZŠ o studiu na vojenském gymnáziu.
Dává pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
Napovídá nepovoleným způsobem.
Rozbil okno a vymlouval se, že nemůže dýchat.
Močí do výše očí.
Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu zpěvu.
Smrká mi do výkladu.
Běhá po zdi.
Poznámka: Je drzá a neustale vyrušuje.
Odpověď otce: To má po matce, zmlátil jsem je obě.
Strká ptáka do topeni! (...poznámka žákovi, který nastražil do radiátoru chcíplého kosa)
Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který dupe a funí.
Tahá děvčata za mléčné vaky.
Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost.
Vyhrožuje mi smrtí!
Hodil mokrou houbou po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
Straší děvčata ptákem (Sovou pálenou).
Při hodině pleská mokrým pytlíkem o lavici.
Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.
Zametá drobky vycpaným mývalem a poškozuje tak školní pomůcky.
Nerespektuje pokyny dozoru o přestávce, na napomenuti reaguje:  "Můžu se na to vy….!"
Snídá pomůcky na výtvarnou výchovu.
Pořád se hlásí.
Zařval: "Nálet na blby!"... a pustil mi na nohu kovadlinu.

(Zdroj z internetu)

(Vložené:28.3.2007)

TO JE KUS!


Běhají rychlostí 16km/h, doskočí 92cm, jsou to noční pavouci, takže vycházejí ven jen v noci nebo pokud jsou ve stínu. Když vás kousnou, dostáváte dávku Novocainu, takže okamžitě ztuhnete.
Ani nevíte,když vás kousne ve spaní, pak se jen probudíte bez chybějící části nohy,
nebo ruky, protože vám ji ohlodával celou noc. Když při chůzi na něco ve stínu a slunce vám najednou ukáže s čím jste se potkali, je lepší utíkat. Okamžitě totiž vyrazí za vaším stínem a vříská celou dobu, co vás pronásleduje.

PS: Tohle jsou pavouci, které nacházejí denně vojáci v Iráku. Představte si probuzení, při kterém spatříte jednoho z těchto bastardů ve vašem stanu. Sladké sny!

(zaslal: Václav Místek)Zaslal: Václav Místek

(2.3.2007)

Ďakujem všetkým, ktorí si na mňa spomenuli v čase mena Anežka,

veľmi ste potešili moje srdce a niektorí aj riadne rozveselili hneď v úvode.

Priateľ mi napísal... ale veď čítajte...

Zbožňujem to, keď sme spolu, ja som hore ty si dolu.

Naopak to je tiež fajn, keď si na mne to je raj.

Mám ja teba ty máš mňa s láskou

                                                        tvoja PERINA!

Len pre teba

Blíži sa deň o ktorom každý presne vie,
že zaželať ti veľa šťastia práve teraz smie,
aby dodal silu žiť, či energiu stále bojovať,
za to všetko, čo od života chceš a smieš mať.

Tak dotýkam sa ťa slovom na papieri daným,
aby zaželal som veľa šťastia, zdravia tým,
ako starostlivo s láskou vyberal som slová
pre teba, nech splnia sa ti tajné sny vždy znova.

Lebo tam v nich ukrýva sa energia žitia krás,
ktorú strácame, keď snívať prestávame zas,
pod ťarchou myšlienok, čo zvádzajú nás tam,
k falošnému zlatu jasu, k vyšším nástrahám.

Tak nech ochráni ťa anjel strážny navždy včas,
nech splnia sa ti tajné priania všetkých čias,
aby úsmev našiel domov večný v tvojej tvári,
lebo len tak získaš žiaru, čo z duše očí žiari.

(13.2.2007)

HITY TETKY GITY!

Kliknite si na veselú HITPARÁDU OKAMIHOV nášho života: a na  HITOVÚ slovenskú ľudovú pesničku, ktorá sa zaradila na čelné miesto v rebríčku hitov mnohomiliónovej Číny.

(27.1.2007)

Staráme sa o ľudské práva väzňov na Kube a v iných krajinách...

Pri rozhovore o hlboko veriacich, ktorí v našej krajine za čias socializmu kvôli svojmu náboženskému presvedčeniu položili svoje životy,  som si spomenula na dobrého človeka z neďalekej obce Malé Bedzany, vdp Alfonza PAULENA, ktorý sa narodil o rok skôr ako môj otec. Na rozdiel od otca sa už kňaz Alfon Paulen nikdy nevrátil do svojej rodnej obce a je pochovaný v Brne, kde má na náhrobku napísané:

„Prijmi, Pane Ježišu, obetu života môjho.”

26. januára 2007 je čas jeho nedožitých 94 rokov a takýchto veriacich bolo veľmi veľa, už či kňazov alebo obyčajných ľudí, ktorí položili svoje životy na oltár obety hlbokej viery v Boha a Kristovu Cirkev. Neradno zabúdať na tieto obete komunizmu a na to, čo sa dialo v čase vlády jednej strany. V každej dobe je nebezpečenstvo opakovania represálií, pokiaľ sa k moci dostane len jedna strana a je jedno, či to je komunistická, "kapitalistická", "demokratická", všade sa nájdu skupiny mysliace na mamon, hmotárstvo, prospechárstvo, vízie ľahkého zbohatnutia na úkor iných ľudí a za každú cenu.

V  Katolíckych novinách (klikni) 9. decembra 2001 č.49/2001 bolo zverejnené:

Na Alfonza Paulena nezabudnú

Za hojnej účasti obyvateľov Malých Bedzian (časť Topoľčian), veriacich z okolitých obcí a početných duchovných odhalil Mons. Ján Sokol, arcibiskup metropolita Bratislavsko-trnavskej diecézy, 11. novembra pamätnú tabuľu malobedzianskemu rodákovi vdp. Alfonzovi Paulenovi. V príhovore vyzdvihol jeho osobnosť i utrpenie a vyzval jeho rodákov, aby sa usilovali o získanie svedectiev k procesu jeho beatifikácie.

Vdp. Alfonz Paulen sa narodil 26. januára 1913 v roľníckej rodine. Pokrstený bol o deň neskôr v Krušovciach. Ako päťročný prišiel o otca. Napriek všetkým strastiam mu matka umožnila študovať na Gymnáziu v Kláštore pod Znievom. Roku 1931 sa prihlásil do trnavského kňazského seminára, kde strávil päť rokov. Kňazskú vysviacku prijal 17. mája 1936 v Trnave a primičnú svätú omšu slúžil 21. mája 1936 v Malých Bedzanoch. Prvé pôsobisko vdp. Alfonza Paulena ako kaplána bol Leopoldov, odkiaľ prešiel do Veľkých Kostolian. Po vojenskej službe v Prahe pôsobil ako administrátor v Sološnici. Roku 1939 sa stal správcom farnosti v Kolpachoch (Banský Studenec) a o osem rokov neskôr administrátorom vo Veľkých Šenkviciach.

Dňa 11. apríla 1951 ho zaistila Štátna bezpečnosť a viac sa už do farnosti nevrátil. Bol odsúdený na jedenásť rokov väzenia, ktoré napriek chatrnému zdraviu vyrovnane znášal. Po viacerých zdravotných komplikáciách väzenský lekár odporúčal jeho prevoz do nemocnice. Sanitka však prišla neskoro. Vdp. Alfonz Paulen zomrel v sobotu pred Kvetnou nedeľou 10. apríla 1954 na nádvorí brnianskej nemocnice. Pochovali ho v Brne 14. apríla 1954. Na jeho náhrobku na tamojšom cintoríne si okoloidúci môžu prečítať epitaf: „Prijmi, Pane Ježišu, obetu života môjho.”

BOŽENA GABAJOVÁ (Malé Bedzany)

Nech sú pre nás mementom obete odstraňovania duchovných hodnôt našich predkov v podobe systematickej priamej a nepriamej likvidácie ľudí pracujúcich v neľudských podmienkach väzníc a táborov bez starostlivosti o základné potreby, nutnú zdravotnú starostlivosť.

Nedeje sa priveľmi odlišne ani v dnešnom väzenstve, pretože ak si obvinený žiada zdravotné vyšetrenie a ošetrenie, musí vypisovať žiadanky na návštevu lekára aj niekoľko krát, kým ho láskavo odvedú k lekárovi a to už samozrejme môže byť niekedy neskoro a zdravie obvineného môže byť  vďaka takýmto praktikám poškodené aj na celý život. Až keď pacient vo väznici skolabuje, odvezú ho záchrankou či obyčajnou sanitkou do nemocnice a konečne sa mu venuje patričná pozornosť aspoň v čase, keď  je už v maximálne kritickom stave.

Keď sa väzeň sťažuje, tak sa argumentuje zo strany väzniteľov i lekárov: "Však bol vtedy a vtedy ošetrený a dostal aj lieky..." No i tie lieky si musí od väzniteľov takisto žiadať, nedajú mu ich po vyšetrení a príchode do väznice, ale až po viacerých žiadankách aj na tretí či štvrtý deň. Keď má pacient horúčky, infekcie a podobne, musí si riadne odtrpieť v horúčkach a bolestiach to, že je väzeň. Ani k tým božím hoviadkam sa takto ľudia nesprávajú, ako sa dokážu správať k odsúdeným vo väzniciach a je jedno, či to je vrah alebo len ten, ktorý z nedbanlivosti poškodil cudziu vec a podobne. Pokiaľ tkvie prevýchova väzňa na základe: najprv ho totálne ponížime pod úroveň zvieraťa svojim jednaním a konaním, následne ho zlomíme, aby nevedel ani kto je a potom mu budeme do hlavy vtĺkať, že je nula, že je len taký obyčajný parazit či kriminálnik, odpad spoločnosti, aby sa prebral, lebo ak nie, bude stálym obyvateľom väznice... tak ďakujem pekne. Takéto tlaky ešte nikoho neprevychovali a mali vždy opačný účinok. Jednanie s vrahmi nemôže byť síce v rukavičkách, no na to základné, zdravotnú starostlivosť,  je treba dbať i vo väzniciach tak, aby bola vtedy, keď to pacient potrebuje a nie vtedy,. keď sa väzenskému personálu uráči po troch či viacerých žiadankách zobrať na vedomie, že pacient potrebuje lekárske ošetrenie.

Ako nazvať taký prístup a takú zdravotnú starostlivosť, keď väzeň pol roka žiada žiadankami od svojich väzniteľov, aby ho zaviedli na odborné vyšetrenie k očnému lekárovi a zatiaľ sa mu zhorší zrak, trpí bolesťami hlavy denne dvadsaťštyri hodín, lieky od bolestí nedostane, pridruží sa k tomu infekčná choroba nechtov, prosto má zápal pod nechtami a tie mu bez liekov jednoducho omodrejú a schádzajú zo všetkých prstov...? Keď už má trhavé a očividne neznesiteľné bolesti zo zapálených nechtov, odvedú ho k lekárovi, ten predpíše lieky, ktoré si väzeň zase len musí viacerými žiadankami žiadať od väzniteľov a napokon, hoci má v karte napísané, že o výsledkoch odobratej krvi bude informovaný a po využívaní liekov má ísť na  kontrolu, o výsledkoch sa nič nedozvie a na kontrolu po využívaní liekov ho prosto vôbec nezavezú, aj keď o to žiada.

Ako si vysvetliť alebo ako pochopiť prístup doprovodu väzňa na vyšetrenie v nemocnici, keď mu jednoducho pri manipulácii s reťazami na rukách len tak "omylom", "náhodou" strhnú celý necht z prsta a nepovedia ani "bú"  a keď väzeň so skrivenou tvárou od bolesti so zakrvaveným prstom povie, čo robia, prečo to robia, tak jednoducho povedia: "Nechceli sme!" - a tým je to pre nich vybavené, veď "úmysel" sa im predsa nedá  dokázať. A väzeň ďalej trpí... ako otrok, ktorý bol pred stáročiami majetkom svojho pána a ten rozhodoval či bude žiť alebo ho prosto bude mučiť a napokon zabije, či dá zabiť. I také veci sa dejú vo väzniciach dneška, dnešnej tzv.demokracie a nielen za komunistov a iných totalitných režimov voľakedy a dnes.

Hovorí sa o ľudských právach väzňov na Kube a v iných štátoch... čo keby sme si urobili poriadok vo vlastných väzniciach a poľudštili tých, ktorí rozhodujú o tom, kto pôjde na ošetrenie k lekárovi hneď a kto až po troch či piatich žiadankách (nech si potrpí, nech skapína v horúčkach a bolestiach, však to je len odpad spoločnosti, väzeň), ktorý navonok má síce právo na zdravotné ošetrenie, ale v skutočnosti musí čušať a trpieť aj bezprávie od svojich väzniteľov, inak mu tam "osladia" pobyt... až si nervovo slabší jedinci môžu siahnuť na život, pokiaľ sa tak stane, verejnosť sa o tom s najväčšou pravdepodobnosťou nedozvie, hoci je kŕmená obeťami samovrážd v štáte... veď to bol len vyvrheľ - väzeň.

Pri spomienke na dobrého človeka, kňaza, ktorý zomrel len vďaka nedostatočného liečenia chorého a slabého človeka väzňa si kladiem otázky:

V čom sa odlišuje dnešné väzenstvo od vtedajšieho, keď si dnešný väzeň musí žiadať aj päť krát žiadankou návštevu lekára a je celý ten čas (tri a viac dní) v horúčkach?

Aká je starostlivosť o väzňa, ktorého chce tento systém prevychovať, keď musí aj pol roka opätovne žiadať odborné vyšetrenie zraku, aby získal nové okuliare a mohol vidieť pred seba ako potrebuje a nie ako cez zahmlené sklo okna?

Ako zodpovedne pristupuje k svojej službe doprovod väzňov, ktorý pri manipulácii s reťazami strhne z prsta väzňovi necht a ani sa neospravedlní?

V čom je odlišnosť dnešných väzniteľov od väzniteľov za komunistov, ktorí nechali zomrieť vdp Alfonza Paulena? Myslím si, že minimálna, pretože len vďaka tomu, že dnešný väzeň je odolnejší a otužilejší ako bol uvedený kňaz, ešte žije, hoci väzeň dneška má ťažkosti so srdcovou chlopňou a môže každý deň zaspať naveky v cele a už nikdy nevyjsť von na slobodu po odpykaní trestu a zahľadieť sa inak na vychádzajúce slnko na oblohe, ako pred nástupom do väzenia.

Toto je obeť domáceho násilia od negramotného fanatického moslima...

(17.1.2007)

 PÁNI  ŽIVOTA A SMRTI V BIELYCH PLÁŠŤOCH

Je smutné, že v topoľčianskej nemocnici musel zomrieť 13 ročný chlapec, aby sa ľady pohli a aby si konečne "posvietili" na pánov života a smrti v bielych plášťoch (ani im neviem pekné slovo dať za to, čo urobili nie iba teraz a čo chceli urobiť pred rokmi môjmu synovi!).
Nebyť mojich tzv." veľkých úst - papule", tvrdohlavosti a výbojnosti - ako matky, ktorá bojuje za zdravie syna - dnes by mal len jednu ľadvinu práve kvôli tomu, že ho neodoslali do nemocnice v Bratislave Ružinove, kde mali špeciálne prístroje na diagnózu akú mal môj syn. V nemocnici v Topoľčanoch "masári" (nie doktori) rozhodli, že mu vyoperujú ľadvinu, zostal by len s jednou. Synovi tvrdili, že to je jediná možnosť napriek tomu, že im oznámil, že bol operovaný v Bratislave a nech tam zatelefónujú, treba to prekonzultovať s jeho ošetrujúcim lekárom urológie. Nešťastný a ubolený syn mi zatelefónoval z nemocnice, že ráno mu chcú vyoperovať ľadvinu a chcú, aby dal súhlas k operácii, vraj to je JEDINÁ možnosť... Okamžite som telefónovala do Bratislavy, kde bol evidovaný po prvej operácii a tam boli zhrození z toho, čo chcú urobiť a inštruovali ma, aby som to "diplomaticky" nedovolila, že všetko pripravia k operácii, len nech ho priveziem do Bratislavy. Aj slovné odporučenie mi dali na pána doktora Šveca, aby na urológii intervenoval za syna, nech mi vydajú zdravotnú dokumentáciu (bola som odhodlaná totiž aj bez nej vziať a ak bude treba, tak aj uniesť syna do auta a okamžite ho zaviezť do Bratislavy).

Ráno syna vysťahovali z izby (a vedeli že je v zlom stave) s vývodom v boku a doobeda ho nechali so mnou na chodbe, neboli schopní napísať správu a podať mi ju so zdravotnou dokumentáciou. Zabalila som ho do deky čo som mala so sebou... napolo ležal na lavici chodby a musela som sa ovládať na najvyššiu mieru, len aby som papiere dostala do rúk. (Prosto tichá pomsta, keď syna beriete do Bratislavy, tak si tu riadne dlho poseďte!) Až keď pán primár MUDr Švec - z interného oddelenia, prirodzená a v topoľčianskej nemocnici uznávaná autorita, zatelefónoval na oddelenie urológie, uráčilo sa im odovzdať mi dokumetáciu.

A dôvod ich konania? Je to praobyčajná ješitnosť a pýcha! Nechceli ho poslať k odborníkom napriek tomu, že vedeli o tom, že syn tam už raz absolvoval operáciu a zachránili mu ľadvinu a pri ťažkostiach mal prísť do Bratislavy - Ružinova, kde chodil na kontroly! V akútnom infekčnom kolikovom záchvate ľadviny však nemohol ísť. Je pravdou, že mu na oddelení urológie vo chvíľach záchvatu zachránili život, za čo som im vďačná dodnes, no následne by mu ten život boli natrvalo znehodnotili a len kvôli ich ješitnosti.
Napokon mi dali papiere (odmietli mi dať sanitku, pretože oni ho do Bratislavy neposielajú) a syn podpísal papiere, že ide z oddelenia nemocnice v Topoľčanoch do Bratislavy na vlastné riziko. Ďalší syn Karol ho viezol v embéčke so sklopeným predným sedadlom vyloženým perinou a vankúšmi, zaveseným vývodom na ručke auta... a ja som sa pri hlave môjho ležiaceho syna v duchu modlila, aby sme šťastne došli. V Bratislave bolo všetko pripravené na operáciu a ľadvinu mu samozrejme zachránili. Syn síce nesmie pracovať v chladnom prostredí a v prievane, ale má obe ľadviny. Zostal by len s jednou, pokiaľ by som nebola robila to, čo som urobila. Veď by bol žil a s rizikom, že pri nejakom vážnom úraze a následnom poškodení tej jedinej ľadviny, ktorá by mu vďaka ješitným doktorom topoľčianskej urológie zostala, by napokon mohol zomrieť.

Na strane jednej som rada, že im konečne "klepnú po prstoch" za prízemnú JEŠITNOSŤ  a PÝCHU (v istom zmysle zakomplexovanosť  voči odborníkom v Bratislave).  No na strane druhej mi je nesmierne ľúto toho, že musel zomrieť mladý 13 ročný človek, aby si niekto vôbec všimol toho, že v topoľčianskej nemocnici  - A DLHÉ ROKY!!! - nevenujú patričnú pozornosť diagnózam tak, aby ich dôkladne určili a keď nemajú prístroje a vybavenie na odborné vyšetrenie, aby pacientov posielali tam, kde prístroje a vybavenie majú, spravidla to je do Bratislavy či Banskej Bystrice.


Vyslovujem úprimnú sústrasť rodičom synčeka, ktorý nemal to šťastie, ako ho mal môj syn na základe mojej bojovnosti, vytrvalosti a neústupnosti, keďže som jednoznačne NEVERILA lekárom na oddelení urológie v Topoľčanoch vzhľadom k faktu, že už môj otec, s ktorým som  chodila na vyšetrenia a následne na návštevy na uvedené oddelenie, mal s nimi nie dobré skúsenosti. A pritom môj syn mal vtedy dvadsať rokov a celý život pred sebou a už pri prvej operácii mu v Bratislave povedali, že sa ešte ožení a splodí kopu synov, lebo ľadvina je funkčná na vyše ako 60 percent. Diagnóza znela: hydronefróza (doslova knižný ukážkový vzor hydronefrózy, ako sa vyjadril pán doktor Bartl z urologického oddelenia nemocnice v Bratislave - Ružinove). Po dvoch operáciách je syn relatívne v poriadku a naozaj má štyroch synov, pre ktorých je vzorom ako dobrovoľný darca krvi už so striebornou Jánskeho plaketou.


Nie, "nehádžem všetkých lekárov do jedného vreca" vzhľadom k faktu, že mnohí dokážu robiť svoju prácu poctivo a zodpovedne, myslím si, že nie raz aj proti vôli vedúcich lekárov oddelení. No je stále dosť tých, ktorí berú svoju prácu len ako prácu, nie ako poslanie s Hypokratovou prísahou slúžiť k liečeniu, ozdravovaniu a zmierňovaniu utrpenia i bolestí tela a ducha ľudí a tým aj ľudstva ako takého.
Neteším sa z toho, naopak, je mi smutno, že v našom systéme to funguje tak, až keď vyhasnú ľudské životy rozhýbu sa kompetentní k činnosti, aby sa skvalitnila diagnostika a zlepšila zdravotná starostlivosť o občana tohto štátu.

Kladiem si však otázku: "Na ako dlho?"

Koľko ľudí musí ešte zomrieť, aby robili svoju profesiu len tí lekári, ktorí nato naozaj majú schopnosti a na ministerských kreslách sedeli len tí ministri, ktorí dokážu vytvoriť dlhodobé programy na prevenciu pred chorobami a kvalitu zdravotníckej pomoci a starostlivosti o občana?

Vražbová Anežka

(20.12.2006)
Ako málo nám stačilo k šťastiu Vianoc

MOJE VIANOCE

Každému z nás utkveli v pamäti, mysli a srdci najviac Vianoce, sviatok príchodu Ježiška na tento svet, aby nás vykúpil a spasil. Toto bolo hlavnou duchovnou náplňou počas adventu a samotného sviatku Vianoc a okrem toho aj darčeky pod stromčekom. Chlapci, mládenci a chlapi si za čias mladosti moje starej matky (ešte v rokoch 1930) robili počas adventu stolček a nesmel mať ani jeden kovový klinec. Verilo sa, keď si ho vezmú na polnočnú omšu, tak uvidia pred oltárom všetky domáce bosorky obrátené zadkom k oltáru. Či niekto nejakú bosorku videl, to som sa nedozvedela ani od otca, ktorý taký stolček robil zopár krát. Stolčeky potom používali pri dojení kôz a kráv a samozrejme že poslúžil "zvedavcom" na sedenie počas polnočnej omše, lebo kostol bol vždy doslova "natrieskaný" a chodili na polnočné omše takmer všetky školopovinné deti, ktoré mali svoje miesto hneď pred oltárom, aby na ne pán farár dobre videl aj s kostolníkom a mohol ich upozorniť, ak sa nevhodne správali a rušili. Na Vianoce chodili do kostola aj tí, ktorí počas roka "nemali "čas, tzv. "ROČÁCI".Celý deň sme mali POVINNÝ pôst až do ŠTEDREJ VEČERE, ktorá začínala keď sa zotmelo. Deti chystali vianočný stromček spolu s otcom i dedom (pokiaľ boli chlapi v dome!) a ženy piekli chlieb, varili, smažili. Cukrovinky, perníčky, medovníčky a koláče už mali napečené tri dni dopredu. Celý adventný čas deti vyrábali ozdôbky na stromček zo slamy, vystrihovli z kartónu rôzne tvary a balili ich do pozlátka, takisto orechy, robili rôzne figúrky zo žaluďov a gaštanov, vystrihovali a lepili (hladkou múkou zmiešanou s vodou) retiazky z farebného papiera i slamy a suchých zelených tráv, vŕbovej kôry, ale aj z brezovej kôry, čo bolo pracnejšie, ale veľmi pekné. Taktiež robili doma salónky , neskôr balili do salónkových biekych a inofarebných papierikov kockový cukor.
Pred večerou sme sa všetci museli okúpať, obliecť si najlepšie sviatočné šaty a sadnúť k stolu, kde boli nohy stola poviazané železnou reťazou na znak toho, aby rodina vždy držala pospolu a bola pevná ako kované očká pospájanej železnej reťaze vo všetkom svojom konaní a v živote, aby sa nedala rozdeliť a rozbiť nešťastiami, trápeniami, chorobami a pokušeniami diabla.
Pod stolom bola otiepka slamy na znak toho, aby bolo v dome vždy dosť zrna na chlieb (na stole bol čerstvý chlieb upečený zo zrna a pod stolom slama z neho) a ku tomu, aby sa rodina neroztrúsila po svete tak, že by nenašla cestu k domovu a rodinnému stolu. Otiepka slamy previazaná "povrieslom" a položená pod stolom, pri ktorom sme denne pravidelne sedávali a jedávali, bola i symbolom zviazaných rodinných vzťahov.
Na otiepke slamy bola do polena zaseknutá sekera na znak toho, aby sme mali v dome vždy dostatok tepla a aby sa ani rany srdca nestali dôvodom k nedostatku lásky, úcty a rešpektu k Bohu, Božej milosti a aj k sebe navzájom.
Z pece voňal čerstvo upečený domáci chlieb a všade sa šírila vôňa živice ihličia vianočného stromčeka, to bolo to najkrajšie v izbietke, na čom sme vždy mali prilepený zrak, keďže na ňom viseli naše ozdôbky a bola v ňom skrytá naša túžba osláviť Ježiška, naša nádej, že budeme obdarovanými za dobré skutky, ktoré sme robili počas roka a naša veľká radosť z toho, že sme ako rodina spolu a nielen my, ale tisíce ľudí sveta.
Stromček bol zavesený nad stolom pri okne, visel z hrady povaly. Neskôr stál na "štokrlíku" (štokrlla, to bol voľakedajší kus kuchynského zariadenia v každej dedinskej domácnosti - stolica bez operadla, ktorej vrchnák bol na pánty, otváral sa a vo vnútri pod vrchnákom bol šuplík, kde mal svoje miesto čierny a hnedý box na leštenie topánok spolu s kefami a kúskami handričiek). Počas ŠTEDRÉHO DŇA mohol prísť do domu ako prvý len chlap, nikdy nie žena, verilo sa, že chlap nosí do domu dobré správy... žena musela byť len doma tak, ako Matka Mária, ktorá sa v ten deň pripravovala na veľkú udalosť, privedenie Spasitela a Vykupitela na svet. Každá žena mala povinnosť počas dňa vytvárať sviatočnú atmosféru a hovoriť o Panne Márii a Ježiškovi. Zvečerievalo sa a to sme už boli nielen duchovne pripravení zasadnúť k Štedrovačernému stolu, ale aj riadne vyhladovaní. Srdcia sa nám vždy silno roztĺkli, keď matka zaťukala zvonku na dvere so zažatou sviecou v ruke a košíkom ovocia s medom, cesnakom, jabĺčkami, orechmi, hruškami, slivkami, pečenými gaštanmi, hroznom, oblátkami na ktorých bola položená vetvička jedličky hovoriac:
-"Otvárajte!"
-My sme sa jej z izbietky pýtali:
-"Čo nesiete?"
Ona nám odpovedala:
-"Hojné Božské požehnanie a kráľovstva nebeského obsiahnutie!"
Toto opakovala tri krát a na ten tretí krát vstúpila do izbičky hovoriac kresťanský pozdrav:
-"Pochválený buď Ježiš Kristus!"
Odpovedali sme jej:
-"Naveky amen!"
Nasledoval jej vinš:
-"Vinšujem Vám šťastný Štedrý večer,
aby Vám dal Pán Boh zdravia, šťastia,
hojného Božského požehnania
a po smrti kráľovstvo nebeské obsiahnuť."
Pristúpila k stolu, položila naň košík s ovocím a nasledovali modlitby, požehnanie na čelo znakom kríža s cesnakom namočeným do medu , hádzanie orechov na všetky štyri svetové strany ako symbol zvestovania dobrej správy, pozdravenie všetkých ľudí, ktorí ako my čakajú na príchod Spasiteľa sveta...
ŠTEDRÁ VEČERA plná tajomstva v očakávaní, kedy Ježiško prinesie darčeky pod stromček, večera, pri ktorej sme nesmeli zabudnúť na našu kozičku, kačky, zajace, sliepky, húsky, prasiatko, psíka a zo všetkého čo sme jedli im odložiť na tanierik. Kozičke oblátku s medom a makové pupačky i kúsok jablĺčka, kačkám oblátky s chlebíkom a pupačkami, zajačkom oblátky a starý tvrdý chlebík (taký bol vždy nachystaný kvôli kvásku na nový chlebík), sliepočkám chlebíka a pupačky, húskam chlebík s oblátkami a pupačkami, prasiatku s oblátku , jabĺčko i hrušku a slivku, psíkovi zo smaženej ryby a zemiakov, oblátku s medom i pupačky, a ešte sme dávali z večere aj rybkám, ktoré sme mali v studni, hodili sme im oblátky. Musela som ísť von ku chlieviku a kurínu ako prvá a sama s tanierikom a jedlom od večere a dobre počúvať, z ktorej strany zabreše pes, vraj z tej svetovej strany, odkiaľ budem počuť brechot psa, budem mať budúceho ženícha (je to sranda, mám z tej svetovej strany dnes manžela, odkiaľ každoročne brechal dedinského kováča pes!)
Po večeri, ďakovnej modlitbe a speve kresťanských vianočných piesní, po mne všetci vyšli von, aby sme nakŕmili zvieratká. Matka vždy vzala z otiepky slamy za malú náruč a dala z nej kozičke i prasiatku pod nohy so slovami:

"Priniesli sme vám teplo, pokoj
a dobroty zo štedrovečerného stola,
aby vám bolo s nami tak dobre,
ako je nám v rodine,
aby ste nás mali radi
ako my máme vás ,
aby ste nášmu domu prinášali úžitok,
nech môžeme spolu oslavovať Boha... "

Po tejto reči pobozkala svoje zvieratká, pohladila ich a robila som to po nej aj ja a priznám sa, na toto som sa veľmi tešila, rada som obdarovávala zvieratká, lebo som ich mala veľmi rada.
Potom som delila všetkým, čo bolo nachystané na tanieriku. Medzitým matka samozrejme stihla vbehnúť dnu, položiť balíčky pod stromček a vybehnúť späť tváriac sa, že bola na záchod, ktorý sme mali vonku za domom. Po večeri a s veľkou radosťou a vďakou sme spievali a išli sa podeliť s ňou a zavinšovať šťastný Štedrý večer k najbližšej rodine, tete či strynej a pred polnocou sme všetci (i teta, strýc, stryná s rodinami) išli pešo dva kilometre do farského kostola v susednej dedine Jacovce na polnočnú omšu.
V kostole bol určitý nepísaný poriadok. Matky stáli hneď za deťmi. V laviciach sedeli zväčša len prestárli a chorí ľudia. Vzadu kostola sedeli i stáli chlapi a takisto na "chórusy", kde boli speváci a organista. V strednej uličke kostola stáli ženy, mládenci stáli vpredu pred oltárom po pravej strane a dievky stáli pred oltárom vpredu po ľavej strane. Takisto dievčence stáli vpredu vľavo a chlapci pred mládencami vpravo pred oltárom
Ako rodina politického väzňa sme neoplývali bohatstvom na majetok, boli sme chudobní. Otcova matka nám takmer každý rok robila - na naše pomery drahé - čokoládové kolekcie, ktoré po štedej večeri delila všetkým svojim vnúčatám a mala ich neúrekom vzhľadom k faktu, že mala 6 detí. To bol každoročný "Ježiškovský" darček od nej - kolekcie rovnakým dielom všetkým vnúčencom bez rodierlu. Robievala to z 5 dávok a keďže práškový cukor bol vždy drahší v obchode, vyrobila si ho doma, teda mlela na makovom mlynčeku (mlynček však bol vysoko kvalitný, pretože doslova "lisoval" mak a cukor spracoval na prášok - nie ako dnes, mak prejde takmer nezomletý cez mlynček (!) a kryštáľový cukor nemelie na prášok, ale len na menšie kryštáliky). Formičky boli zvieracie, teda kohútiky, žabky, raky, ryby, ovečky, sliepočky, kozičky, zajačiky, húsky, kačky a okrem toho hviezdičky, žalude, stromčeky, srdiečka, kolieska a Jezuliatko.
Poznámka:
Takéto čokoládové dobroty robila pre "oblevákov" aj na Veľkú noc, ale len z jednej dávky pre deti z rodiny, ostatní dostávalli uvarené a pomaľované slepačie vajíčka.

    

KOLEKCIE STAREJ MATERE

POTREBUJEME:
1 balíček vanilínový cukor
250 gr ztužený pokrmový tuk (Cera)
390 gr práškový cukor
190 gr kakao
15 gr maizena
1 - 2 lyžice rumu
1 hrsť posekaných orechov

POSTUP:
Odložíme si stranou trochu práškového cukru s maizenou a pomiešame to.
Nahrubo nastúhame pokrmový tuk, dáme do misy nad paru a keď sa topí za stáleho miešania pridáme ostatné potraviny . Masu miešať nad parou až kým sa nezačne variť, pridať potom maizenu s trochou cukru, chvíľku ešte miešať do bodu varu, kým sa masa nestopí.
Odstaviť a ešte horúce plniť do formičiek.
Dať do studenej miestnosti stuhnúť a baliť do pestrofarebného pozlátka.
Stuhnuté a zabalené kolekcie v pozlátku prepichujeme ihlou v ktorej je navlečená ozdobná niť (zlatá, strieborná či inofarebná) zaviazať a vešať na stromček.

Salonky starej matere

POTREBUJEME
3/4 kg kryštáľový cukor
3 dcl vody
esenc podľa sovjej chuti (s malinovým esencom mi chutili najviac)
alebo namiesto esenciecpridať kakao podľa toho, ako tmavé ich chceme mať.
POSTUP
Cukor s vodou spolu zvariť na niť, preliať do porcelánovej misky, tam vmiešať príchuť - esenc alebo kakao a miešať, kým to spolovice nestuhne. Potom rozotrieť na 1 cm výšku a pokrájať na kocky, ktoré necháme vysušiť na peci miernym teplom. Nie v horúcej rúre, dnes to možno poriadne vysušiť na radiátore.
Dnes už môžeme suché salonky namočiť aj do čokolády, nechať stuhnúť a zabaliť do papierikov na salónky, ktoré si môžeme urobiť, natrihať z krepového papiera.

TURECKÝ MED STAREJ MATERE

POTREBUJEME
4 bielky, 18 dg práškového cukru, 3 lyžice medu, 10 dg mandlí alebo lieskových orieškov
POSTUP
Ušľahať sneh z bielkov a cukru, pridať med a miešať v miske ponorenej do horúcej vody, až kým masa nezhustne. Potom pridať mandle, odtsaviť a masu natrieť medzi karlovarské oblátky. Krájať teplé!
Dobrú chuť!

(25.11.2006)

Surfovanie po internete

Hovorí sa, že je nie je ťažké a problémom urobiť jednoduchú www stránku, hlavne keď si človek vytvorí svoju vlastnú doménu, zaplatí poplatok rádovo nejakú tú tisícku ročne a je to. Lenže čo taká babka dôchodkyňa, ktorej aj tá tisícka chýba pri nízkom dôchodku a predsa len chce mať aj ona svoju www stránku, keď už sa ako – tak naučila robiť s počítačom a aj jednoduchú www stránku? Nezostáva jej nič iné, len hľadať možnosti získania priestoru ZDARMA.
Stalo sa. Poskytuje zdarma 20MG priestor ruský server POCHTA.RU, zaregistrovanie a získanie www priestoru s adresou s koncovkou PISEM.NET. Ale čo sa nestalo. Jedného dňa prosto stránka prestala fungovať, zobrazoval sa len INDEX a po dvoch týždňoch už ani index nie a BASTA! Stránka zmizla, resp. nezmizla, vidím ju tam po prihlásení sa heslami, ale sa vonkoncom nezobrazuje na internete po kliknutí na odkaz. Babke nezostalo nič iné, len sa poobzerať znovu po nejakej ponuke zdarma, keďže ani pánom premiérom Ficom a ministrom sľúbené dve tisícky čo má dostať k vianočnému dôchodku, ju z biedy nevytrhnú.
Našla ponuku na WEBZDARMA.CZ a až 150 MG ponuku priestoru zdarma. Vrhla sa nato, aby spojazdnila, sprevádzkovala, dala do chodu svoju osobnú www stránku, ale BÁC! REKLAMA a jej zobrazovanie..., tak to je riadna fuška. Klikne na odkaz a podstránka, sekcia sa otvára tak dlho, že každého aj chuť prejde pozrieť sa nato, čo tam je, kto sa chce pozrieť na obsah stránky. Obrázky a fotky sa veľmi dlho načítavajú a keďže má na každej stránke pozadie s hudbou... smola...
Nuž, stránka, je síce na internete, ale s priam „strašne“ pomalým načítavaním.
Išla a porozhliadla sa ďalej. Objavila zase len na adrese POCHTA.RU ponuku 100 MG ale s koncovkou LAND.RU. Prekopírovala, prepísala čo bolo treba a dostala to, ale už za pomoci syna, všetko na internet. Paráda! Funguje to a jej 24 hodinový strašiak s nefunkčnou stránkou sa vyriešil. Načítavanie perfektné, rýchle, všetko funkčné, ale....
Čo teraz, keď na svoju stránku má v prehliadačoch odkaz na už nefunkčnú web adresu s koncovkou PISEM.NET?

Nešťastné HESLÁ. Do jedu! Ani jedno heslo si bohužiaľ nepamätá, nezišlo jej na um, že sa môže niečo také stať a bude musieť prepisovať novú www adresu svojej osobnej www stránky. Pravdepodobne bude musieť všade kliknúť a vypytovať si od adminov prehliadačov svoje vymyslené mená a heslá... (?) No čo, za pokus to stojí, pretože chce, aby jej www stránka bola funkčná a mohli sa pri jej obsahu zastaviť viacerí ľudia, nielen blízko srdcu jej známe ľudské bytosti, ktoré má rada.
Tak hor sa do toho!
Osembabka ide ďalej, ale už poučená, že si má všetky vymyslené heslá, ktoré od nej vypytujú pri registrácii, prekopírovať a archivovať a tak bude nová záložka v počítači: „HESLÁ“. Takýto problém jej už potom nebude hroziť.
Ešte "Upozornenie!"

Z dôvodu ťažkostí so zobrazovaním stránky na internete kvôli slovu o milovaní, ani ho odborne nenapíšem, nahradila som uvedené slovo iným slovom, prosto "(K)(E)(X)" sa bude nazývať "TRAKTOR". Je to v konečnom dôsledku zábava, čítať o traktore a myslieť na príjemnosti tela... hahaha, Nuž ale, keď to inak nejde, musí to ísť tak, ako som to vymyslela, teda zámena kľúčového slova o milovaní, resp. aký dostal nápad môj syn na základe môjho konštatovania pri debate o pozitívnej energii, kedy som povedala vetu: "Historicky pozitívnej energii sa počas tisícročí hovorí BOH a preto nebudem vymýšľať nový názov, trebárs "traktor", uvedenému názvu - slovu Boh, ale budem hovoriť o pozitívnej energii ako o Bohu." Tak syna napadla myšlienka vymeniť uvedené slovo o milovaní za slovo traktor. Prosím o pochopenie, keďže na ruskom serveri je ponuka 100 MG zdarma a chcem ju využiť, len tam nesmú byť používané slová o milovaní krátkym celosvetovým odborným termínom s... . Pozrite si na: www stránke servera

(2.11.2006)

Konvertujme slovo "MUSÍM" na "CHCEM"

Moje dni plynú s tým, čo rada robím a mám čas pre seba,robím to, čo chcem robiť a nie to, čo musím robiť, lebo je rozdiel chcieť a musieť.
Slovo "MUSÍM" s plným významom a obsahom, dostáva človeka do roviny istého "násilia na sebe" a oberá ho o energiu, keďže je to negatívna energia pôsobiaca v ňom samom. I vo vyjadrení slova "musím" a "MUSÍM" je rozdiel v psychickej rovine prijatia jeho obsahu a významu. Povedať slovo "musím" s presvedčením, že to tak MÁ BYŤ a povedať slovo "MUSÍM" a nebyť presvedčený, tak to na psychiku človeka vplýva rozdielne.
V prvom prípade zoberie človek slovo s jeho obsahom a významom ako holý fakt, je to potreba, nutnosť, nevyhnutnosť konať v prospech seba či svojej rodiny, partie, kolektívu, spoločnosti a podobne. Tu sa v človeku nahromadí určitá pozitívna energia na vykonanie toho, čo treba, lebo to je v prospech seba a iných.
V druhom prípade slovo "musím" je akoby určitým donucovacím prostriedkom k vyburcovaniu seba samého do aktivity, akcie, hoci človek nie je presvedčený o nutnosti takého kroku na takú mieru, aby konal a robil z vlastného presvedčenia, potreby a vôle. Je to akási forma násilia na sebe samom bez pochopenia a prijíma to len s "ťažkým srdcom", koná, urobí, no vo vnútri ho to neobohatí, neuspokojí, naopak, vyvoláva to v ňom negatívnu energiu. O čom samozrejme vie, ale... naplno si to neuvedomuje.
Je často počuť z úst mnohých ľudí: "Musím to a ono urobiť", musím tam či onam ísť", musím tomu a onomu pomôcť, lebo..." atď a mnohí to prežívajú vo svojom vnútri tak, ako som opísala, lebo nie je "musím" ako "MUSÍM".
Je dôležité, aby človek slovo "musím" s jeho obsahom a významom v sebe, svojím "vnútorným prehodnotením" konvertoval na duchovnú i vôľovú vlastnosť "chcem", kedy sa vytráca negatívny náboj a z v istom zmysle "násilného musím" sa stane pozitívne "chcem".
O čo prijateľnejšie je osloviť seba samého v prvom rade slovom CHCEM a nie MUSÍM, (hlasovým vyslovením slov dávame v prvom rade Informáciu sebe samému). Slovo CHCEM, v dobrom slova význame, evokuje pozitívny náboj k aktivite, vyviera totiž z vnútra našej osobnosti (presvedčenia, pochopenia, uznania faktov, dobrej vôle ap.). Do slova "CHCEM" sa vo svojej podstate vkladá celý človek so základným vybavením v ňom samom (psychickým, rozumovým, duševným i duchovným) s pozitívnou energiou a očakávaním, nádejou, vierou, že ide správnou cestou a koná správne v záujme seba a aj iných.
Idem teraz niečo robiť a nemusím... to je jedna zo slastí života a slobodnej vôle človeka, danej nám Bohom.

(10.11.2006)

Žiť naplno

Zauvažovať o svojom živote je nielen správne, ale aj nutné. Prídu chvíle, hlavne pri prehodnocovaní, obzretí sa za seba (deje sa tak po tridsiatke, skôr v štyridsiate) vybaví sa človeku jeho život ako nejaký film a obrazy letia pred vnútorným zrakom tak, akoby sa človeka ani netýkali, akoby hľadel na niekoho druhého, iného človeka. Vyvstanú otázky: "Co som robil/a správne a čo nesprávne? Čo som dosiahol/a a kde som urobil/a chyby? "Ako som doteraz žil/a? Žil/a som naplno alebo len polovičato?
A pritom je to také jednoduché vo vyjadrení otázok: "Čo som dal/a životu a čo dal život mne?" "Čo mnou/nami hýbe a čo ma/nás poháňa dopredu?"
Životné cyklu (detstvo, dospievanie, dospelosť, staroba) sú doslova a do písmena naše dopravné prostriedky putovaním životom. Naša sexuálna energia je základnou hnacou silou (takých hnacích síl je oveľa viac a na rôznych úrovniach). Rytmus života je nástrojom v našich rukách, len je treba naučiť sa ním správne narábať. Nuž a naša "robota" s postavami "ega" v rôznych rolách, úlohách je doslova scenárom nášho života. A to, čo hýbe človeka, človekom, tak to môže z človeka urobiť "človeka v človeku", ale i zviera a diabla, prosto "zlezu zlezovatú". Len si to treba uvedomiť pri obzeraní sa za seba, nahliadnutí do súčasnosti s víziou do budúcnosti, čiže pohľadom upretým pred seba.
Možno si uvedomiť z čoho má človek strach a svoje malé či veľké strachy, čo ho ochromuje a privádza do istých stavov nehybnosti. Nehybní ľudia majú obvykle strach zo zosmiešnenia, z bolesti a zo zmeny. Zaiste, je toho oveľa viac, z čoho všetkého dokážu mať ľudia strach, ale toto sú také najviac badané strachy u ľudí a presne v poradí, ako som napísala. Z uvedených strachov sa zabednia vo svojej ulite a hovejú si tam zabednení o dušu, hotové status quo.
Psychické rany nevyvinutých inštinktov (v detstve) sa nezahoja ničím, čo nás chráni pred konfrontáciou. Ulita je ochranný obal, no nelieči, je to len náplasť na boľačku a bolesť, no podstatu to nerieši a nevyleči a ani nepreberie k pochopeniu. Je možné položiť si otázky:
"Prečo má človek strach zo zosmiešnenia?"
"Prečo má človek strach z bolesti?"
"Prečo má človek strach zo zmeny? "
Prvý strach je bolesťou duše na základe ješitného ega. Druhý strach je strachom z fyzickej bolesti tela. Tretí strach je bolesťou duše, ducha i tela. I takto je to možné povedať, odpovedať si. Vyslobodením z nehybnosti je akcia - reakcia - konfrontácia so skutočným stavom, realitou a vedomím, uvedomením si. Niečo v tomto zmysle, čo možno vyjadriť aj inak, inými slovami.

Imaginárny svet

Imaginárny svet - predstavivosť človeku nedovolí hovoriť "áno", keď myslí "nie", nejedná s výrazom "možno"... v imaginárnom svete človek žije naplno a práve v ňom žije "zašitý" bojovník, ktorý je zrodený z intuície, resp. na úrovni intuície, tu sa nachádza scenár života svojho i divadla svojho. Imaginárny svet je sila síl sama osebe, to je zjednocovateľ fyzického, psychického, emocionálneho, mentálneho, duchovného, to je energia, ktorá dáva krídla duši človeka. Tu sa presne pomenováva strach, zlo, dobro, radosť, hnev, láska, nenávisť atď, to je ona základná emocionálna frekvencia prežívaná v človeku s jeho predstavivosťou a prenikaním do podstát, výšky i hĺbky. Tu je možné dať "formu" svojej intuícii a štýlu života človeka, tu človek nenapodobňuje nikoho, tu je človek sám sebou a vtláča svoju pečať do svojho života. Práve v imaginárnom svete sa rodí "človek v človeku" a prijíma sa Boh. Niektorý indiánsky kmeň v Amerike má svoju múdrosť a hovorí: "Každý deň môžeme byť bohmi a robiť božské činy." Keď si človek denne predstavuje svoje dobré priania srdca, silu duše a ducha, už týmto aktom dovoľuje, aby sa časom uskutočňovali a uskutočnili. Treba si však uvedomiť, že bez Boha nie sme ničím.

(11.11.2006)

Metrový koláč

Potrebujeme: 5 vajec, 30dg kryštáľový cukor, 40 dg hladká múka, 1 dcl olej, 1 dcl mlieko, sóda bicarbona, kakao, rum, 1 varová čokoláda.
Krém: 0,5l mlieko, 1 sáčik zlatý klas, 3 polievkové lyžice práškový cukor, 1 Hera.
Postup: Pripravíme si formu "srnčí chrbát" na pečenie a vyložíme ju papierom na pečenie. oddelíme bielky a žĺtky, žĺtky vymiešame s cukrom, primiešame olej a pridávame striedavo mlieko a múku. Bielky vyšľaháme na tuhý sneh, zľahka vmiešame do cesta a prisypeme 1 malú lyžičku sódy bicarbony. Polovičku cesta vylejeme do pripravenej formy a do zvyšnej polovice prisypeme kakao atakisto vylejeme do formy piecť. pečieme a pri teplote 180°C asi 30 minút.
Postup na krém: 21/2 dcl mlieka dáme do hrnca spolus 3 veľkými lyžicami kryštáľového cukru, ostatok mlieka vymiešame so zlatým klasom, vylejeme do vlažného mlieka a uvaríme puding. Puding necháme vychladnúť, aby bol vlažný, medzitým si celú Heru vymiešame so 4-5 pol. lyžicani kryšt. cukru. Vlažný puding začneme po troche pridávať do vymiešanej Hery. Puding vymiešame pomaly a po troche, aby sa krém nezrazil a pridávame aj rum po troche.
Upečené cesto: spojíme krémom, ktorý zatrieme aj vrch a kraje koláča. Nakoniec koláč oblejeme rozpustenou varovou čokoládou, dáme do chladničky stuhnúť.
Dobrú chuť!

(11.11.2006)

Chcel som byť "kuršmídom"

Neviem ako Vy, ale ja rada zájdem do Antikvariátu pozrieť si nejaké staršie vydania kníh, ktoré už dnes nevychádzajú s takým obsahom ako bol v dobách minulých. Zaujala ma útla drobná knižôčka s nadpisom "Pedagogické přehledy" (3.opravené vydanie) vydaná v Olomouci v roku 1924 nakladateľom kníhkupcom R. Prombergerom, tlač: Kramář a Procházka, s.r.o. v Olomouci a ktorú zostavil Frant. V. Autrata.) Táto knižôčka sa zaoberá psychlógiou a pedagogikou; Logikou a didaktikou; Dejinami pedagogiky a Obsahmi pedagogických klasikov, je to Zborník príručiek pre učiteľstvo a študentstvo a jej cena v tých časoch bola: 12,-Kč. Knižôčka patrila do knižnice okresného inšpektorátu Okresnej knižnice v Liptovskom Mikuláši a má poznámku na titulnej strane: "Táto kniha bola do knižnice nahradená novou." Podpis pracovníka, vtedajšími slovami napísané "opatrovateľa Okr.učit.knižnice" sa mi nepodarilo vylúštiť. Kúpila som ju za výhodnú cenu: 16,50 Sk.
V knihe som objavila strojom napísaný text - prejav - mne neznámeho majiteľa knihy (mimochodom je plná zaujímavých poznámok, podčiarknutí textov, závoriek a rôznych poznámkových znakov), ktorý ma zaujal vzhľadom k tomu, že bol písaný s istou dávkou úcty, uznania a obdivu, ľudského cítenia. Citujem:
"Vážení Prítomní!
O dva dni dožije sa náš pán prezident Masaryk 83. rokov. Každý rok sa schádzame na jeho počesť, aby sme si povedali niečo z jeho bohatého života. Jeho život je takou ohromnou knihou, ktorá obsahuje tisíce strán a z nich každý riadok veľké múdrosti z ktorých môžeme čerpať poučenia.
Pred 23 rokmi, keď ešte prezidentom nebol a dosiahol 60 rokov, jeho priatelia v Prahe spravili večierok na jeho počesť, na ktorom o svojom živote prehovoril sám Masaryk, a preto, že sa mi táto stať z jeho života zdala veľmi zaujímavou, hoc i pripomína nám už veci známe, prečítam Vám ju ako vtedajší profesor a terajší náš prezident hovoril o svojom živote:
Rástol som medzi chudobným ľudom na cisárskych statkoch v takej biede, že samosebou sa rozumelo, že budem takým otrokom ako môj otec, nemal som v detstve nikdy plán, že budem tým, alebo tým. len pri jednej skúške, bolo to v Čejkoviciach, pán dekan poznamenal, že vraj ten chlapčisko má všelijaký interes, aby ma vraj rodičia dali na reálku, aby som sa stal učiteľom. Tak učiteľom, že by mňa to tešilo, to nie, lebo som vedel čo je učiteľstvo. Stal som sa ním preca, ale mi to nešlo. Dali ma na remeslo.
Matka ma zaviedla do Viedne k tým pánom, u ktorých bola za slobodna slúžila, ten pán sa volal Malý, ale vo Viedni sme hovorili Her von Mally. ten pán sa dozvedel, že som chodil do reálky i spýtal sa ma, že či viem kresliť? Keď videl že viem, prijal ma na učenie za zámočníka. V kufri so sebou som mal knihy, medzi nimi mapu, ktorú som si veľmi rád pozeral a po nej cestoval. Keď mi moji kamaráti tie knihy ukradli, rozžialený utiekol som domov. Doma z toho radosť nemali, bolo im to za hanbu, že som utiekol z remesla, preto ma dali ku kováčovi na ďalšie učenie, tam som sa mal vyučiť a potom ísť do podkováčskeho kurzu, aby som sa stal "kuršmídom". To sa mi páčilo, chytil som sa do práce s veľkou chuťou, ale raz ráno som šiel po vodu a tu ma videl môj bývalý profesor, zahanbil som sa a utiekol, ale on šiel k mojim rodičom a iste im dohováral, lebo mi povedali, že sa musím stať učiteľom. Matka bola rada, Pán Boh jej daj nebe, veď ona vždy chcela mať zo mňa viacej, ako ja sám zo seba.
Dostal som sa do Čejkovíc za učiteľa, učiteľovanie ma nezaujímalo, zažil som pri ňom všelijaké epizódy. Chcel som byť kuršmídom, to by sa mi bolo páčilo a tu dostal som sa celkom inde a neviem prečo. Keď som chodieval na pohreby a musel som po latinsky spievať a pán kaplán mi vytýkal, že mi to "neide", mrzelo ma, že nerozumiem čo spievam, preto som si vzal latinskú knihu a učil sa reči a šlo mi to tak dobre, že mi pán dekan povedal, že by som mohol zložiť skúšku na gymnáziu, šiel som a i zložil.
Prišiel som zas do Viedne a chcel som sa stať diplomatom a preto som chodil do orientálnej akadémie, ale keď som ju skončil, miesto v diplomacii mi nedali, to bolo len pre synov bohatých rodičov, tak som sa stal profesorom, ale veľkú pasiu som v tom nemal, to bolo pre mňa zamestnanie z núdze."
Takto rozprával o svojom živote náš prezident pred 23.rokmi, sú to jeho vlastné slová zapísané vtedy Dr. Herberom. Vtedy myslel profesor Masaryk, že je jeho práca na sklonku, veď 60 rokov je vek veľmi..." A tu končí nedokončený text prejavu vlastníka tejto malej útlej knižôčky, napísaný v r. 1933.
(T.G.Masaryk sa narodil 7.3.1850 v Hodoníne † 14.9.1937 Lány). český filozof, sociológ, pedagóg, politik, štátnik a novinár, prvý prezident ČSR (1918 - 1935), poslanec rakúskeho ríšskeho snemu (1891 - 1983, 1907 - 1914). Zastával náboženský, i keď necirkevný svetový názor a eklektický pozitivizmus (vplyv Comtov, Kantov). Zaoberal sa filozofickou analýzou zmyslu dejín českých a svetových, antropologickými a životnými otázkami. V sociologických spisoch reagoval na problémy doby (samovražda, moderný človek a náboženstvo). Jeho populárne prednášky na univerzite v Prahe mu získali veľa mladých stúpencov, medzi iným aj Slovákov študujúcich v Prahe, ktorých tam v tom čase z dôvodu intenzívnej maďarizácie v Uhorsku študovalo pomerne veľa. Slovenskí študenti ako napríklad Vavro Šrobár a Milan Rastislav Štefánik boli združení v spolku Detvan a Masaryk ich primäl k vydávaniu časopisu Hlas (odtiaľ názov hlasisti) a venovaniu sa materiálno-duchovnému pozdvihnutiu Slovákov.
Bibliografia a odkazy . Viac informácií o prezidentovi Masarykovi ja na stránke HRAD - "Prezident ČR".Slovník , Masarykov ústav AV ČR , Životopisy , Wikipédie ČR , Masarykova univerzita v Brne , Masarykovo múzeum v Hodoníne , Karel Čapek v knihe o Masarykovi (anglicky) a najnovšie informácie o pomenovaní nábrežia pri Dunaji sú na stránke aktuálne.sk .
Dňom 11. 11. 1918 sa oficiálne skončila PRVÁ SVETOVÁ VOJNA, v ktorej zahynulo až 320 tisíc vojakov SLOVÁKOV a ČECHOV.

Moje
webové stránky
 Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
 Vianoce:
http://vianocesk.szm.com
 Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
 Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
 Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
 Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
 Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
 
Slovania: http://slovania.czweb.org/ 
 Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
 Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
 Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
 Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
 Moji psíkovia:
http://mikinka.czweb.org   
  Milujem pani P... :
http://eufrosyne.wz.cz 
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.czweb.org 
 Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
 Cezmín ker  a alias:
http://cezmin.czweb.org  
 Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
 Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz 
 Rádioamatérstvo  : http://cbrsk-chlebany.euweb.cz/
 
 Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
 CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK Chlebany:
http://cbrsk.euweb.cz
Blog Jánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
 Olympionik:
http://olympionikholub.wz.sk
 Sedmičkári:
http://rannisedmicka.wz.cz
 Práva dieťaťa:
http://dieta.czweb.org

[ Späť | Obnoviť | Dopredu

by Cezmín Slovakia 2007http://cezmin.wz.sk/

 

.Idete na Tahity? Stručný slovníček

TAHITI : ANGLICKY : FRANCÚZSKY : NEMECKY : ŠPANIELSKY : ČESKY :
ia orana good day bonjour guten Tag buenos dias dobry den
parahi = nana goodbye au revoir auf Wiedersehen hasta manana na shledanou
maeva welcome bienvenue willkommen bienvenido vitej
manuia cheers a votre sante prost salud na zdravi
maururu thanks merci danke gracias dekuji
e yes oui ja si ano
aita no non nein no ne
au = vau I = me je = moi ich yo ja
oe you tu du tu ty
eaha ? what ? que ? was ? que ? co ?
nui large = big grand gross grande velky
iti little = small petit klein pequeno maly
hoa friend ami Freund amigo pritel
maitai good bien = bon gut bien = bueno dobre = dobry
ino bad = wrong mal = mauvais schlecht mal spatne = spatny
fenua land + island terre + ile Land + Insel tierra + isla zem + ostrov
motu atoll ilot Atoll atolon atol
fare house maison Haus casa dum
vahine woman femme Frau mujer zena
tane man homme = monsieur Mann hombre muz
moana sea mer Meer mar more
mahimahi fish poisson Fisch pez ryba
tei hea ? where is ? ou est ? wo ist ? donde esta ? kde je ?
heiva feast = festival fete Fest fiesta slavnost
taote doctor medecin Arzt doctor doktor
marae ancient temple temple ancien Tempel templo templ
moua mountain montagne Berg monte hora = kopec
tapu prohibited interdit verboten prohibido zakazano
manureva airplane avion Flugzeug avion letadlo
pahi ship navire Schiff barco lod
pereoo car voiture Auto coche auto
himene song chanson Lied cancion pisen
popaa white man race blanche Weisse blanco beloch
tamarii child enfant Kind nino dite
atavai nice = beautiful beau = bel = joli schön guapo hezky
amu eat manger essen comer jisti
inu drink boisson trinken beber piti
anavai river riviere Fluss rio reka
tiare flower fleur Blume flor kvetina
ua here vau ia oe
= te here nei au
I love you je te aime ich liebe dich te amo
= te quiero
miluji te

http://nr1a.com/TAHITI.htm