wz

[Späť | Obnoviť | Dopredu]

Dostala som e-mailom zaujímavý a poučný článok a našla cez Google autora článku a k tomu aj ďalšie odkazy, ktoré sú na konci článku Viktora Svobodu. Odporúčam ich prečítanie, sú otvorenou knihou dneška a treba o danej téme pouvažovať, porozmýšľať a urobiť si vlastný názor na vec. Týka sa každého z nás.

 Viktor Svoboda
Islám a Věčný fašismus I - Korán
Islám, blízký Východ a fašismus, část I.

Motto: Věčný fašismus má 14 vlastností, které nemohou být zorganizovány do systému, protože mnoho z nich si vzájemně odporuje, a jsou také charakteristické pro různé druhy despotismů a fanatismů. Nicméně stačí, aby byla přítomná jediná z nich, aby se kolem ní mohl začít fašismus kondenzovat…

Umberto Eco vysvětlil v přednášce na Kolumbijské univerzitě krok za krokem čtrnáct vlastností, které považuje za typické pro Věčný fašismus, který také nazývá Prafašismem.

Podal k nim nicméně toto doplňující vysvětlení:

Tyto vlastnosti nemohou být zorganizovány do systému.

Mnoho z nich si vzájemně odporuje, a jsou také charakteristické pro různé druhy despotismů a fanatismů.

Nicméně stačí, aby byla přítomná jediná z nich, aby se kolem ní mohl začít kondenzovat fašismus.

Umberto Eco: 1) Kult tradice:

Pravda již byla jednou provždy a pro všechny sdělena, a nyní můžeme pouze interpretovat její nejasný význam.

Islám je typickým příkladem náboženství svázaného tradicí.

Korán je věčným a neomylným slovem božím, a obsahuje celé konečné boží zjevení člověku, a musí být dodržován v každém ohledu:

Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.

Korán je neměnný:

Nepřísluší mi, abych sám o sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne strašného.

Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.

Korán je přesnou a nezměněnou kopií originálního písma, které je uchováváno na nebesích.

Přáním muslimů je zavést nový život v souladu s náboženským zákonem podle vůle boží, který by se shodoval se záměry proroka Mohameda.

Je zřejmé, že samotný korán neposkytl dostatek vodítek, které mohly splnit měnící se požadavky raných muslimů. Proto je ve všech otázkách, občanských i náboženských, nejprve třeba zjistit vůli proroka, a poté jí následovat jako správné vedení v praktických záležitostech.

Za nejlepší zdroj poznatků o Mohamedovi byli považováni jeho společníci; tedy lidé, kteří žili v jeho společnosti, byli svědky jeho činů, a slyšeli jeho slova vyjadřující se ke každému aspektu každodenního života.

Po vymření první generace muslimů se museli zbožní muslimové spoléhat na další generaci, která předala to, co se naučila od té první. Přenos z generace na generaci tak pokračoval až do současnosti.

Zprávy o chování a Mohamedovy soudy byly přijaty jako správné, pokud byl řetězec spolehlivých vypravěčů (v arabštině isnad) vystopován až ke společníkovi, který mohl dosvědčit, že tradice je v souladu s prorokovými záměry.

Na základě takových tradic, které byly schváleny prvními věřícími v islám, a praktikovány pod prorokovým dohledem, byly ustanoveny určité rituály a zákony. Jako takové získaly posvátný charakter. Říká se jim sunna, posvátné zvyky. Forma, ve které jsou zaznamenány, jsou hadísy, tradice. Sunna a hadísy nejsou synonyma, hadísy jsou dokumentací sunny.

Sunna důvěrně odráží názory a praktiky nejstarší islámské společnosti, a vystupuje tak jako nejautoritativnější interpretace koránu.

Korán nedokáže odpovědět na každý problém, se kterým se může morálně citlivý muslim setkat.

Začíná žít a fungovat až prostřednictvím sunny. Kromě toho je korán, ačkoliv si toho není mnoho muslimů vědomo, velmi nesrozumitelný text.

Dokonce i jeho muslimští vykladači přiznávají, že neznají význam mnoha slov a celých pasáží.

Vykladači klasifikovali nesrozumitelné a srozumitelné pasáže koránu jako zahir – zjevné a skryté – khafi.

Khafi pasáže se dále dělí na khaji, mushkil, mujmal a mutashabih:

V khaji pasážích jsou za zjevným významem slov a vět skryty další osoby nebo věci

Mushkil pasáže jsou víceznačné

Mujmal pasáže mají více interpretací

A konečně mutashabih pasáže jsou složité věty nebo výrazy, jejichž skutečný smysl nebude pro člověka možné pochopit až do dne zmrtvýchvstání.

Korán sám nám říká, že obsahuje nejasné verše, a verše, jejichž smysl je znám pouze Alláhovi (korán 3:7).

Šaría, neboli islámské právo, je založeno na čtyřech principech:

Korán Sunna proroka, která je obsažena v uznávaných tradicích – hadísech

Konsens – ijma učenců z ortodoxní komunity

Metodě dedukce pomocí analogie (kijas).

Mnoho liberálních muslimů (pokud nejde o protimluv) je vzrušeno ijmou, protože cítí, že zde by mohla ležet jejich jediná naděje na modernizaci islámu. Nicméně historicky není v pojetí konsensu nic demokratického; masy jsou z něj výslovně vyloučeny.

Jde o konsensus dostatečně kvalifikovaných a učených autorit. Doktrína neomylnosti konsensu, která má daleko k tomu, aby umožňovala svobodu argumentace, jak by mohl někdo očekávat, pracovala ve prospěch zúžení a přitvrzení doktríny.

Začátkem desátého století bylo islámské právo pevně zafixováno, protože muslimští učenci měli pocit, že všechny zásadní otázky byly již dostatečně prodiskutovány a vyřešeny, a bylo postupně dosaženo konsensu s tím efektem, že od nynějška nemůže mít nikdo dostatečnou kvalifikaci k nezávislé argumentaci o zákonech, a že veškerá budoucí aktivita musí být omezena na vysvětlování, aplikaci, a maximálně na interpretaci doktríny, jak byla jedna jednou pro vždy ustanovena.

Toto uzavření bran nezávislé argumentace znamená ve svém důsledku nekritické přijímání doktrín zavedených škol a autorit.

Islámské právo se stávalo ve své konečné formě stále přísnějším a pevnějším.

Liberální muslimové si myslí, že jsou více osvobození, než jejich “fundamentalističtí” bratranci, protože věří, že nějakou kreativní reinterpretací koránu ho za kopání a křiku dotáhnou do 21. století.

1) nezdá se, že by těmto liberálním muslimům docházelo, že jsou i nadále vězni nejasného, nesoudržného, prapodivného středověkého textu, podivné směsice talmudského judaismu, apokryfního křesťanství a pohanských pověr (obzvláště v rituálech poutě hadž), a plného barbarství. Nepřeřízli svojí pupeční šňůru a stále ještě se pokoušejí nalézt smysl v často nesmyslném textu, který je více než tisíc let starý.

2) tato touha po reinterpretaci vedla k mnoha dobrovolným a intelektuálně neupřímným “novým čtením” koránu. Feministky předstírají, že “skutečný korán” je progresivní k ženám, a lidskoprávní aktivisté předstírají, tváří v tvář zdrcujícím důkazům o opaku, že “skutečný korán” je v naprostém souladu s Všeobecnou deklarací lidských práv.

Skutečnost je taková, že korán, a šaría z něj odvozená, jsou totalitní konstrukce, které se pokoušejí kontrolovat každý aspekt života jedince, od způsobu, kterým vyměšuje, jí, obléká se, pracuje, žení se, miluje se, modlí se, až po způsoby, jakým uvažuje na každé představitelné téma. A konečně, ačkoliv je korán částečně otevřen reinterpretaci, není nekonečně ohebný.

Umberto Eco: 2) Tradicionalismus implikuje odmítnutí modernismu

Osvícenství, Věk rozumu, je viděn jako počátek moderní mravní zkázy. V tomto smyslu může být věčný fašismus definován jako iracionalismus.

Umberto Eco: 3) Iracionalismus je také závislý na kultu jednání pro samotné jednání

Myšlení je formou zženštilosti. Kultura je proto podezřelá do té míry, do jaké je identifikována s kritickým přístupem. Projevem prafašismu byla vždy nedůvěra k intelektuálnímu světu.

Umberto Eco: 4) Žádná synkretická víra nemůže přestát racionální kriticismus

Kritický duch rozlišuje, a rozlišování je znakem modernismu. V moderní kultuře vychvaluje vědecká komunita nesouhlas jako způsob zlepšování vědomostí. Pro prafašismus představuje nesouhlas zradu.

Umberto Eco: 5) Kromě toho, nesouhlas je znamením rozmanitosti

Prafašismus roste a hledá shodu využíváním a posilováním přirozeného strahu z odlišného. První výzvou fašistického hnutí je výzva proti vetřelcům. Prafašismus je tak podle definice rasistický.

Ukážu, že mutatis mutandis, islám také odmítá modernismus, je nepřátelský k rozumu, kritickému myšlení, bojí se nesouhlasu, a děsí se Vetřelců, ačkoliv islámská forma vylučování je založená na náboženství, nikoliv na rase.

Za návrat moderního muslimského myšlení jsou do velké míry odpovědná díla Inda – později Pákistánce Al-Maududiho. V dílech jako Džihád a islám, Islám a džahilíja a Principy islámské vlády byl Al-Maududi prvním moderním muslimským myslitelem, který došel k paušálnímu odsouzení modernity, a k její neslučitelnosti s islámem, a zformuloval definici nebezpečí, které modernita představuje.

Al-Maududi částečně ovlivnil egyptského myslitele Sajída Qutba, který cítil, že Vláda by měla být navrácena pouze Alláhovi, jmenovitě islámu, tomuto holistickému systému, který dal lidem. Proti modernitě by měla být vedena celoplošná ofenzíva, džihád, aby mohlo dojít k morálnímu vyzbrojení. Konečným cílem je ustanovení království božího na zemi.

Dále nezapomeňme, že všechna tři velká abrahámovská náboženství jsou iracionální, tedy že jsou založena na iracionálním dogmatu, které nepřestojí kritické zkoumání. Celý rámec těchto tří náboženství je historický v tom, že všechna tři jsou závislá na historické pravdivosti domnělých událostí popsaných v jejich písmech. Vzestup kritického zkoumání a vědeckého myšlení (historického, jazykovědného, archeologického) ale odhalil nepravděpodobnost historických událostí popsaných v jejich písmech a tradicích.

Zatímco vyšší biblický kriticismus, který rozvinuli velcí myslitelé jako Spinoza, a později v devatenáctém století Němci, je dobře znám přinejmenším vzdělaným Zápaďanům a obecně intelektuálům, jen překvapivě málo západních islamologů si je vědomo vratkých historických základů muslimské víry.

Muslimové si podle všeho nejsou vědomi toho, že výzkum německého kriticismu se přímo vztahuje i na jejich systém víry, který je nepřístupný logickému myšlení. Například neexistuje naprosto žádný důkaz, archeologický, epigrafický nebo písemný, že Abrahám kdy vkročil do Arábie, tím méně že postavil Kaabu. Mnoho odborníků, jako například T.L. Thompson dokonce tvrdí, že nejen Abrahám, ale také Izák a Jákob, nikdy neexistovali.

Muslimové jsou také oddaní dogmatu, že Mojžíš napsal Tóru, bez ohledu na výzkum učenců jako La Preyre, Spinoza a Hobbes, probíhající od 17. století, a historiků z 19. století jako Julius Wellhausen, kteří všichni tvrdili, že Mojžíš nemohl prvních pět knih Starého zákona napsat. Žádný západní odborník nevěří apokryfnímu příběhu o Ježíšovi, který je možné nalézt v koránu.

Je také zcela iracionální pokračovat ve víře, že korán je slovem božím, když i to nejnepatrnější množství kritického uvažování odhalí:

že korán obsahuje slova a pasáže adresované bohu (t.j. Fátiha, 6:104; 6:114, 17:1, 27:91, 81:15–29, 84:16–19, atd.)

že je plný historických omylů: ve verši 40:38 korán chybně vydává Hamána, který byl ve skutečnosti ministrem perského krále Ahasueruse (je zmíněn v knize Ester), za faraónova ministra z Mojžíšových dob

že zaměňuje Marii, matku Ježíše, s Marií, sestru Mojžíše a Arona

že ve verši 2:249–250 zjevně zaměňuje příběh o Saulovi s příběhem o Gedeonovi ze Soudců, 7:5

že příběh o Alexandrovi Velikém je beznadějně historicky překroucen (18:82)

korán také uvažuje o křesťanské Svaté trojici jako o Otci (Alláhovi), Matce (Marii, matce Ježíše) a Synovi (Ježíšovi); 5:116 – pozn. př.

A nakonec Goldziher, Lammens a Schacht ukázali, že velké množství tradic (hadísů) přijímaných dokonce i v těch nejkritičtějších muslimských sbírkách hadísů, jsou jasné padělky z konce 8. a z 9. století. Je jednoduše neracionální pokračovat v přijímání “pravdy” těchto tradic.

Na historii islámské teologie lze pohlížet jako na boj mezi rozumem a zjevením, s konečným vítězstvím diktátu zjevení, vítězstvím iracionalismu a slepé poslušnosti vůči tradici.

Je bezpochyby pravda, že existoval úsvit islámu a racionalizující tendence, jako například v teologii Mutazilitů. Nicméně Mutazilité byli muslimové, což je samo o sobě, jak jsem se pokusil vysvětlit výše, známkou iracionální víry. Navíc, byli vždy připraveni zavraždit každého, kdo odmítal jejich doktrínu, a ve všech oblastech náboženství, ve kterých nemělo jejich dogma nadvládu, obhajovali džihád. Byli zodpovědní za Mihnu, muslimskou inkvizici. A konečně, racionalismus Mutazilitů byl poražen filosofií al-Ashariho (zemřel 935), který, ačkoliv neodvrhl rozum zcela, ho v zásadě podřídil zjevení.

A poslední smrtící úder zasadili racionalismu skuteční tradicionalisté, jejichž názory v islámu nakonec převládly.

Tradicionalisté se nezabývali scholastickou teologií, která se z jejich pohledu v ničem nelišila od aristotelovské filosofie – obě vedly k nevíře.

Tradicionalisté se odmítli sklonit před rozumem, který pro ně nebyl pro náboženské porozumění nezbytný.

Náboženská pravda dle nich spočívá v koránu a v sunně, které je třeba přijmout bez pochybností a otázek.

Al-Šháfí například klasicky tradicionalisticky říká, že lidé, kteří obhajují scholastickou teologii s jejím umírněným množstvím racionalismu, by měli být biti bičem a podrážkami sandálů, a poté předváděni před všemi kmeny a tábory, zatímco jim bude vyhlašováno:

Taková je odměna pro ty, kteří odvrhli korán a sunnu, a vydali se scholastické teologii – kalam.

Al-Ghazálí byl k rozumu podobně zamítavý:

neustále kritizoval Řeky a muslimské filosofy, kteří jimi byli ovlivněni

nalézal v Řecích všechny druhy nevíry

naprosto se stavěl proti duchu svobodného zkoumání

například část 7, kapitola 2 jeho Ihay ulum al-adin říká, že určité přírodní vědy jsou v rozporu se zákony a náboženstvím

a v kapitole 3 nám říká, abychom se zdržovali svobodného myšlení a přijali rozhodnutí proroků

Velký Ibn Chaldun se také staví k nespoutanému rozumu s podezřením, a považuje ho za zdroj nevíry:

Ne, člověk si musí dávat pozor tak, že zavrhne a potlačí jakékoliv spekulace o příčinách.

Bylo nám nařízeno, abychom zcela odvrhli a potlačili jakékoliv spekulace o příčinách, a směřování k Původci všech příčin, aby tak duše byla trvale zabarvena jediností boha.

Člověk, který se zastaví u příčin, je frustrovaný.

Je správně považován za nevěřícího.

Je tedy Mohamedem zakázáno studovat příčiny.

Konečným znamením strachu islámu z nesouhlasu je zcela jistě zákon o odpadlictví – v arabštině irtidad, nebo ridda: Odpadlík je nazývá murtadd.

V koránu (16:106) je odpadlíkovi vyhrožováno pouze trestem v posmrtném životě, podle islámského práva je ale odsouzen k smrti.

Ibn Abbas předal v tradicích následující prorokův výrok: Zabijte každého, kdo změní své náboženství, a nebo setněte ho (Ibn Maja, Nasaj, Buchari, Tirmizi, Abu Dawud, Ibn Hanbal). Nakonec se dostáváme ke strachu islámu z Cizinců

Je nutné ocenit, že islám bezpochyby učí vzájemnou rovnost všech svobodných muslimských mužů. Nicméně muslimské ženy a muslimští otroci nejsou považováni za rovné. Islám tedy není teoreticky rasistický. Islám nicméně vylučuje lidi na základě náboženské víry.

Spása mimo islám není možná. Svět je rozdělen na muslimy a nemuslimy. V koránu je mnoho pasáží, které káží nenávist a zlou vůli k nemuslimům, a ukazují patologický strach z Těch druhých:

4:101: A nevěřící jsou vskutku pro vás nepřáteli zjevnými.

60:4: My se vás zříkáme (t.j. modloslužebníků) a propuklo mezi námi a vámi nepřátelství a nenávist až navěky, dokud neuvěříte v Boha jediného!

58:22: Nenalezneš žádné lidi, věřící v Boha a v den poslední, přátelit se s těmi, kdož se protiví Bohu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové jejich anebo bratři jejich či rod jejich.

9:7: Jak by mohli mít modloslužebníci kromě těch, s nimiž jste uzavřeli úmluvu u Posvátné mešity, úmluvu s Bohem a Jeho poslem?

8:13–14: A toto je za to, že vzpouzeli se Bohu a poslu Jeho. A ten, kdo se vzpouzí Bohu a poslu Jeho … a Bůh je strašný ve svém trestání. Toto je trest váš, ochutnejte ho a vězte, že pro nevěřící přichystán je trest ohně pekelného.

8:55: Nejhoršími tvory před Bohem jsou ti, kdo byli zatvrzele nevěřící a stále ještě nevěří

25:55: Avšak oni uctívají místo Boha něco, co jim prospívat ani škodit nemůže; a nevěřící je proti Pánu svému (satanovým) pomocníkem.

5:72: Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky.

9:23: Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele otce své a bratry své, jestliže je jim nevěrectví milejší než víra. A ti z vás, kdož se s nimi přátelí, jsou nespravedliví!

9:28: Modloslužebníci jsou věru nečistota!

3:28: Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby.

3:118: Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší.

5:14: I od těch, kdož říkají “Jsme křesťany”, jsme přijali úmluvu jejich, avšak i oni zapomněli část z toho, co bylo jim připomenuto, a vyvolali jsme mezi nimi nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání – a tehdy jim Bůh oznámí, co vlastně provedli.

5:64: To, co ti bylo sesláno od Pána tvého, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví. A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; a usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.

5:51: Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.

Křesťané jsou u muslimů o trošku lepší než Židé, ale korán je stále obviňuje z padělání písem:

Verš 5:73: A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: Bůh je třetí z trojice – zatímco není božstva kromě Boha jediného…

A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný!

Jsou také obviňováni kvůli uctívání Ježíše jako božího syna, a podobně jako Židé sešli z cesty a musí být dovedeni zpět k pravému náboženství, tedy k islámu.

Podle koránu Židé intenzivně nenávidí všechny pravé muslimy, a jako trest za jejich hříchy byli někteří z nich v minulosti proměněni v opice a prasata (5:60), a dalším budou na Soudný den přivázány ruce ke krku a budou vrženi do pekelného ohně.

Postoj muslimů k Židům lze popsat jedině jako antisemitský, a zcela jistě neprospívá lepšímu porozumění, toleranci a soužití.

5:51: Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.

5:57–64: Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele ty, kterým je vaše náboženství pro posměch a pro zábavu, ať jsou již z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, či ať jsou z nevěřících. A bojte se Boha, jste-li věřící! A když voláte k modlitbě, tropí si z toho posměšky a je jim to pro zábavu – a je to proto, že je to lid, jenž ničemu nerozumí.

Rci: Vlastníci Písma! Nenávidíte nás snad jedině proto, že jsme uvěřili v Boha a v to, co bylo sesláno nám, a v to, co bylo sesláno dříve? Však většina z vás jsou hanebníci.

Proč jim nezabrání rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.

A říkají židé: Boží ruka je spoutána okovy! Nechť jsou jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co říkají!

Židé jsou často v koránu obviňováni ze zneužívání písem a ze zastávání učení, která nikdy nedostali:

9:29–30: Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

A říkají židé: Uzajr je syn Boží!

A říkají křesťané: Mesiáš je syn Boží!

A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící.

Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!

A plně si zaslouží všechny tresty, kterých se jim dostává:

2:61: A postihl je nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli neposlušní a vzpurní.

4:160–161: A za nespravedlnost některých z těch, kdož vyznávají židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy, jež dříve jim byly dovoleny, a také za jejich četná uchýlení od cesty Boží i za to, že brali lichvářské úroky, ačkoli jim to bylo zakázáno, a za to, že pohlcovali majetky jiných lidí podvodně. A připravili jsme pro ty, kdož mezi nimi nevěří, trest bolestný.

To jsou postoje vyjadřované koránem, které jsou pro všechny muslimy, nejen pro fundamentalisty, nestvořeným slovem samotného boha. Platí pro všechny časy a všechny doby a pro všechny muslimy jsou absolutně pravdivé a mimo jakoukoliv kritiku.

Zacházení Mohameda s Židy nestojí zcela jistě mimo kritiku. Chladnokrevné vyhlazení kmene Banu Kurajza (mezi 600 a 900 muži), vyhnání kmene Nadir a jeho pozdější masakr (často přehlížený historickými knihami) nejsou známkami šlechetnosti nebo soucitu.

Mohamedovo zacházení s Židy v oáze Chajbar je modelem pro smlouvy uzavřené arabskými dobyvateli s ovládnutými lidmi na územích mimo Arábii. Mohamed napadl tuto oázu v roce 628, nechal umučit jednoho z vůdců, aby mu prozradil, kde jsou ukryté poklady kmene, a když se Židé vzdali, dovolil jim pokračovat v obdělávání jejich oázy pouze pokud mu dají polovinu sklizně. Mohamed si také vyhradil právo zrušit smlouvu a vyhnat Židy, kdykoliv se mu zamane. Tato smlouva byla nazvána dhimma a ti, kteří jí přijali, byli nazváni dhimmi. Všichni nemuslimové, kteří přijmou muslimskou nadvládu a souhlasí s platbou daně, výměnou za muslimskou “ochranu”, jsou nazýváni dhimmi.

Druhý chalífa Omar vyhnal později v roce 640 Židy a křesťany z Hidžázu (oblasti Mekky a Medíny) s odkazem na dhimmu z Chajbaru. Říká se, že přitom citoval prorokovo právo na zrušení jakékoliv smlouvy podle svého přání, a proslulý prorokův výrok: Na Arabském poloostrově spolu nezůstanou dvě náboženství. Zavádění jiného náboženství v Saudské Arábii je dodnes zakázáno a mnoho křesťanů bylo za praktikování svého náboženství popraveno. Takto popisuje situaci v Saudské Arábii Amnesty International:

Stovky křesťanů, včetně žen a dětí, byly během posledních tří let uvězněny a zadrženy, většinou bez obvinění nebo soudu, pouze na základě pokojného vyjádření své náboženské víry.

Množství z nich bylo v zajetí mučeno, někteří bičováním…

Vlastnictví neislámských náboženských objektů – včetně Bible, růžence, kříže a obrázků Ježíše Krista – je zakázáno a takové předměty mohou být zkonfiskovány” (AINO 62; července/srpen 1993).

Přinejmenším od Renesance byl jednou z charakteristických vlastností západní civilizace zájem o cizí země a společnosti. Tato univerzální zvědavost je stále charakteristickou, takřka výlučnou, vlastností Evropy a jejích dcer.

Muslimové jsou v kontrastu s tím přesvědčeni o konečnosti, úplnosti a soběstačnosti jejich civilizace. Pro muslima je islám jedinou pravou vírou a mimo ní jsou pouze nevěřící. Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi – říká korán muslimům (3:110).

Je významnou skutečností, že přinejmenším do konce šestnáctého století, kdy začali turečtí historikové jevit neurčitý a slabý zájem o evropskou historii, vykazovali muslimští historici, až na tři vzácné výjimky, a muslimové obecně, jen malou touhu vykročit intelektuálně mimo svojí vlastní civilizaci.

Výjimky jsou pouhými výjimkami:

geograf Masudi

historik kultury a pozorovatel al-Biruni

a historik Rašíd al-Dín.

Až do konce 18. století bylo do muslimských jazyků přeloženo jen několik evropských knih, a většina z nich se zabývala praktickými tématy, jako například zdravotní vědou. Tento postoj panuje dodnes. Žádná islámská země nemá univerzitní fakulty, na kterých lze studovat neislámské civilizace, s významnou výjimkou Turecka, kde lze v Ankaře studovat sanskrt.

Dokonce i poslech západní klasické hudby je považován za nežádoucí a nebezpečný islámské civilizaci; zrada Araba začíná, když někdo s radostí poslouchá Mozarta nebo Beethovena – napsal Tunisan al-Wasiti (citován Normanem Danielem, Euro-Arab dialogue, str. 88). Zde je shrnutí situace v devadesátých letech od politického analytika:

Arabové mohou být dobře informováni o pohybech měn a nejnovějších vyhlídkách západních ekonomik, vědí toho ale jen překvapivě málo o tom, jak fungují západní společnosti a vlády.

Dokonce i ti, kteří žijí na Západě, nebo ho často navštěvují během dovolených, nemají příliš dobré pochopení, protože ve většině případů žijí mezi dalšími Araby, většinou svými příbuznými, a nejeví zájem o kulturu, historii nebo instituce zemí, ve kterých se nacházejí.

Dr. Muhamed Talbi říká něco podobného, když cituje Ibn Chalduna a Maryam Jameelah:

Ibn Chaldun, jehož génius je nepopiratelný, napsal: Je tudíž nutné držet se dále od věd vztahujících se k náboženstvím předcházejícím islám, a je zakázáno o nich diskutovat.

Ibn Chaldun v tom pouze následoval, či interpretoval, mentalitu, která převažuje až do dnešních dní. Jen málo muslimů – píše Maryam Jameelah – má skutečnou znalost Západu. Kolik muslimů například ovládá řečtinu nebo latinu, a kolik z nich je dostatečně intelektuálně vybaveno ke studiu judaismu a křesťanství a také laických ideologií, vycházeje z muslimského úhlu pohledu? Zatímco generace západních orientalistů studovaly islám podle svých potřeb, není zásadní, aby někteří ulemas začali studovat Západ?.

Muslimové jsou si jistí nejen tím, že islám je celou boží pravdou, ale také že je jejím konečným vyjádřením. Proto se muslimové bojí post-islámských náboženských hnutí jako baháí a ahmadi, a pronásledují je.

Zde je zpráva Amnesty International o nepříjemné situaci Ahmadistů [ASA :33/15.91]:

Ahmadíjové se považují za muslimy, ortodoxními muslimy jsou ale považováni za kacíře, protože nazývají zakladatele svého hnutí al-masih – spasitel: to znamená, že Mohamed nebyl konečnou pečetí proroků, jak tvrdí ortodoxní islám, t.j. prorokem, který přinesl poslední boží poselství lidstvu.

V důsledku těchto odchylek jsou Ahmadíjové vystavováni v některých islámských zemích diskriminaci a pronásledování. V polovině sedmdesátých let vyzvala Světová muslimská liga se sídlem v Saudské Arábii muslimské vlády po celém světě, aby proti Ahmadíjovcům zakročily. Ahmadíjové jsou od té doby v Saudské Arábii zakázáni.
Autor je exmuslim Ibn Warraq

Islám, blízký Východ a fašismus, část II.

Motto: Muslimové věří, že islám je učinil velkými, kulturně, vojensky i ekonomicky, ale kvůli vnějším vlivům a spiknutím Židů a imperialistů, byli odlákáni od koránu, šaríe, muslimského způsobu života, a proto přišli o své kotviště…

Lékem je proto návrat k čistému autentickému islámu proroka a jeho společníků, a odmítnutí a zničení přídavků a inovací, které znehodnotily a zkazily víru, a oslabily islámskou společnost…

Bývalý muslim a odborník kritických studií islámu Ibn Warraq pokračuje v mapování vlastností Věčného fašismu, nebo Prafašismu, jak je definoval Umberto Eco, na základní vlastnosti islámu…

Umberto Eco: 6) Prafašismus se odvozuje od individuálních nebo společenských frustrací

V islámském světě došlo k demografické explozi a jeho vůdci si s ní jednoduše nedokázali poradit, nedokázali poskytnou práci, ubytování, zdravotní péči, dopravu, vyskočila inflace, to vše bylo umocněno porušováním lidských práv – mučením, kolektivní vinou, popravami, atd..

Toto selhání bylo velmi schopně použito islamisty k posílení své prestiže, ke zvýšení jejich moci, což dále vedlo k rostoucím požadavkům na islamizaci společnosti.

Dalším základním faktorem současné islámské obrody je islámská krize identity, obzvláště tváří v tvář zdrcujícímu ekonomickému a společenskému úspěchu Západu ve srovnání s ekonomickým, kulturním a lidskoprávním selháním nezávislých režimů v islámském světě.

Tato selhání vedla k rostoucí frustraci, závisti a nenávisti k Západu, a k přehnanému kladení důrazu na jejich islámskou identitu.

A protože pro muslimy je islám podle definice nadřazený všem ostatním náboženstvím, selhání a porážky muslimů ve světě mohou znamenat pouze to, že nepraktikují autentický islám, a že jejich státy nejsou skutečné islámské státy. Lékem je proto návrat k čistému autentickému islámu proroka a jeho společníků, a odmítnutí a zničení přídavků a inovací, které znehodnotily a zkazily víru, a oslabily islámskou společnost.

Umberto Eco: 7) U kořenů prafašistické psychologie je tedy posedlost spiknutím

Posedlost spiknutím pravděpodobně mezinárodním. Následovníci se musí cítit v obležení. Nejjednodušší cestou k jeho vyřešení je dovolávání se xenofobie. Spiknutí ale musí přicházet také zevnitř: nejlepším cílem jsou obvykle Židé, protože mají tu výhodu, že jsou současně uvnitř i venku.

Zeitgeist – Konspirační teorie

Zeitgeist Movement  – Project Venus

Oba filmy zde uvádíme pro doložení tvrzení textů Umberta Eca, s nimiž se naprosto ztotožňujeme. Důvody vzniku těchto a dalších jim podobných pseudodokumetů, jsou podle nás ryze zištné. Dokumenty jsou poplatné zadavatelům, a slouží k ohlupování hlavně mladých a nezkušených lidí. Tvůrcům se evidentně nechce dělat něco pořádného a tak vymýšlejí a píší hloupé knihy, pro ještě hloupější lidi, kteří jim to baští a ještě jim za to své vlastní ohlupování platí. Neblbněte lidi, kdyby to všechno bylo tak jednoduché… Ale sami víte, že se nenajdete dva, abyste se spolu bezvýhradně na něčem dohodli… tak co pak chcete po lidstvu?

Víra v mezinárodní spiknutí, nebo jinými slovy v konspirační teorie, je klíčem k pochopení politiky blízkého Východu – jak napsal ve své uznávané studii “The Hidden Hand, The Middle East Fears of Conspiracy” (Skrytá ruka: Blízký východ se bojí spiknutí) Daniel Pipes:

Kdokoliv chce pochopit blízký Východ, musí rozpoznat zkreslující čočky konspiračních teorií, pochopit je, počítat s nimi a možná dokonce plánovat kolem nich.

Konspiracismus (víra v mezinárodní spiknutí nebo konspirace) je klíčem k pochopení politické kultury blízkého Východu.

Překvapivé je, že většina předních muslimských myslitelů a herců dvacátého století propaguje konspirační teorie, aby omluvili pokračující kulturní a ekonomické zpátečnictví islámských zemí.

Rozmach takových teorií poukazuje na odmítnutí muslimů přijmout zodpovědnost za svá vlastní selhání. Jak říká Pipes ve své skvělé práci:

Ačkoliv velké konspirační teorie vystupují na blízkém Východě na povrch až koncem devatenáctého století, jejich témata jdou mnohem dále do minulosti

Často zasahují až do dob proroka Mohameda.

Z širšího hlediska reinterpretují konspirační teorie celou islámskou historii

Těží ze středověkých textů, aby v nich nalezly příklady spiknutí, obzvláště ze strany křesťanů a Židů

Íránský odborník Ervand Abrahamian ukázal, jak rozšířené jsou konspirace v Íránu, a jak často vedou k tragickým následkům, jako k masovým popravám v letech 1981–82:

Když se v roce 1981 pokusili Lidoví mudžahedíni svrhnout Islámskou republiku, Chomejní prohlásil, že CIA chce zopakovat rok 1953, a na tomto velkém mezinárodním spiknutí se podílí nejen Mudžahedíni, ale celá opozice.

Během pouhých šesti týdnů zastřelila Islámská republika přes tisíc vězňů. Mezi oběťmi nebyli jen Mudžahedíni, ale také roajalisté, baháí, Židé, Kurdové, Balůčové, Arabové, Tukomané, národní frontisté, maoisté, antistalinističtí marxisté, a dokonce i nepolitické dospívající dívky, které byly náhodou ve špatnou chvíli ve špatné ulici.

Nikdy dříve nepopravily íránské popravčí čety tolik lidí v tak krátké době, a na základě tak chabých obvinění!

Muslimští myslitelé staví své pochopení moderní historie na spiknutí Západu proti islámu

Například Muhammad al-Ghazálí, přední soudobý egyptský muslimský myslitel, napsal že existuje konspirace proti islámu ze strany západního sekularismu, a to proto, že tvrdí, že islám je nebezpečné náboženství.

Chomejní jde ještě dále a vysvětluje: V zájmu Židů, Ameriky a Izraele musíme být uvězněni a zabiti, musíme být obětováni zlým záměrům cizinců!

Podle stávajícího muslimského myšlení učinil islám muslimy velkými, kulturně, vojensky i ekonomicky, ale kvůli vnějším vlivům a spiknutím Židů a imperialistů, byli muslimové odlákáni od koránu, šaríe, muslimského způsobu života, a proto přišli o své kotviště.

Chomejní viděl v tom, že perský šáh přiznal ženám volební právo, "pokus o zkažení našich čistých žen”, a spiknutí proti islámu, “pravděpodobně připravené špehy Židů a sionistů”, kteří chtějí zničit “nezávislost státu a ekonomiky”. Rushdieho román Satanské verše považoval za smrtelnou hrozbu islámu.

Jak Pipes uzavírá, takřka všichni nejvlivnější muslimští myslitelé, jako Hasan al-Bana, Sajíd Qutb, Abu Ala al-Maududi, přijímají předpoklad existence antiislámského spiknutí Židů a Evropanů, stejně jako kazatelé, učenci, novináři a politici.

Samotná ústava Islámské republiky Írán se odkazuje na spiknutí, když popisuje Bílou revoluci (šáhův program pozemkových reforem) jako Americké spiknutí – plán na upevnění základů koloniální vlády (šáha), a posílení vztahů Íránu s imperialistickým světem.

Tato ústava také slibuje nemuslimům, že se s nimi bude dobře zacházet, když se zdrží účasti ve spiknutích splétaných proti Islámské republice Írán.

Muslimové z blízkého Východu se bojí dvou hlavních konspirátorů, Židů a imperialistů. Židé jsou považováni za hrozbu celému lidstvu, a jsou považováni za zodpovědné za každé zlo ve světě, od vražd Lincolna, McKinleye a Kennedyho, až po francouzkou a ruskou revoluci, a tak dále.

Jak to řekl Robert Wistrich, pro egyptské muslimské bratry – Z bezpočtu nepřátel islámu představují Židé nejvyšší ohavnost, zlo ve své nejčistší ontologické formě.

A jak dodává Daniel Pipes, to samé platí pro mnoho dalších muslimů, například Sajíd Qutb, velmi vlivný egyptský myslitel, napsal – V průběhu dlouhých staletí, bohužel, otrávili Židé islámské dědictví způsobem, který může být odhalen až po staletích úsilí…

A Mustafa Mashur, další egyptský myslitel, vidí Židy Za každým podivným zvráceným principem v historii…

Muslimové považují Mezinárodní konferenci OSN o populaci a rozvoji, která se konala v roce 1994 v Káhiře, za mezinárodní spiknutí, které má podkopat islám a zničit muslimy.

Adil Husayn, přední egyptský muslimský myslitel, tvrdil, že kontrola porodnosti propagovaná Západem není zaměřena na rozvoj chudého světa. Je to prý rasistický plán, který má zajistit pokračování plenění a jejich oslabování ve prospěch dominující bílé rasy.

Celá konference je prý jen vyvrcholením schématu zaměřeného na zničení lidstva a muslimů…

Jaká je přesně příčina rozšířenosti konspiračních teorií na blízkém Východě? Mnoho analytiků je přesvědčeno, že v inkubaci a šíření konspiračních teorií hraje roli islám.

Výrok “Raději sto let represe, než jeden den anarchie” shrnuje strach z anarchie (fitna), který je v islámské kultuře hluboce zakořeněn, a může být zodpovědný za podporování paranoidního způsobu uvažování.

Ještě častěji poukazují blízkovýchodní analytici na fatalismus islámu. Ačkoliv korán obsahuje jako obvykle na toto téma vzájemně si odporující výroky, nakonec to byla doktrína predestinace, která v islámu převládla. Zde je několik citátů z koránu, které vedly k tomuto druhu islámského fatalismu:

54:49: A každou věc jsme vskutku v určených rozměrech stvořili

3:145: Žádná duše nemůže zemřít jinak než z dovolení Božího a podle zapsané a pevně stanovené lhůty.

87:1–3: Oslavuj jméno Pána svého nejvyššího, jenž vše stvořil a vyrovnal, každý osud předurčil a usměrnil

8:17: Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil

9:51: Rci: “Budeme postiženi jenom tím, co nám Bůh připsal a On naším je Pánem a nechť na Boha se věřící spoléhají!”

Viz. také, 2:258, 13.31, 14.4, 32.27, 45.26, 57.22

Írácký politický myslitel Kanan Makija považuje extrémní fatalismus, který může být obecnou vlastností islámské kultury, za klíč k vysvětlení konspiračních teorií. Takový pohled na svět podle něj podkopává pojetí člověka jako zodpovědného sama za sebe.

Podobně Homa Katouzian stopuje konspirační teorie k Nepředstavitelnému fatalismu a Jahangir Amuzegar je připisuje fatalistické povaze.

Jiní poukazují na šíitskou doktrínu takíja – klamání – kvůli sebeobraně, nebo obraně náboženství, a konečně další poukazují na šíitskou tradici mučednictví (šihada), která vede k tomu, že Íránci externalizují zlo a snaží se přehodit zodpovědnost za svá selhání, špatné jednání a omyly na druhé, kteří se proti nim spikli.

Umberto Eco: 8) Následovníci se musí cítit poníženi okázalým bohatstvím a silou svých nepřátel.

Musí být ale také zároveň přesvědčeni, že dokáží své nepřátele porazit. Neustálým přesouváním těžiště rétoriky jsou tak nepřátelé zároveň příliš silní i příliš slabí. Fašistické vlády jsou odsouzeny k prohraným válkám, protože jsou od základu neschopné objektivně posoudit sílu nepřítele.

Muslimové z blízkého Východu byli po staletí neustále ponižováni, pravděpodobně ale nikdy více jako od konce osmnáctého století, kdy se na scéně poprvé objevil Napoleon a dobyl Egypt.

Od té doby jsou muslimové neustále přitahováni, a současně odpuzováni, západní civilizací, a veškerým jejím materiálním a duchovním bohatstvím, které si nemohou dovolit koupit nebo napodobit ze strachu z obvinění zrady islámu.

Šestidenní válka s Izraelem naprosto ponížila nejen Araby, ale všechny muslimy na světě. A jak říká Umberto Eco, jsou odsouzeni k prohrávání válek, protože jsou zjevně neschopní racionálně a objektivně zhodnotit sílu a slabost nepřítele. Nepřítel je viděn zároveň jako příliš silný i příliš slabý.

Jak to řekl Field, paranoidní styl blízkého Východu je:

Je zjevně spojen s obecnou nevědomostí teoretiků o vnějším světě, a to je pro společnost jasná nevýhoda.

Víra ve spiknutí, spojená s nevědomostí, vedla Araby k přeceňování moci Západu a špatnému zhodnocení jeho motivů

Vedla je k víře, že Západ je nepřátelský a manipulativní tam, kde je pravděpodobně pouze morálně kritický, a příležitostně se zabývá udržováním státní suverenity, nebo ochranou svých ropných zájmů, obecně se stará o propagaci svého exportu, a často je netečný k arabským zájmům – nebo ho zajímají, ale nevidí možnost, jak události ovlivnit…

Pro obyvatele blízkého Východu je židovský nebo imperialistický konspirátor současně příliš mocný, i příliš slabý. Tudíž:

Konspirátor nikdy neodpočívá, nikdy neklopýtne, nikdy nedělá chyby, a nikdy neprojevuje strach; tvrdit opak je dezinformace.

Je neúnavný.

Každý den plánují nepřátelé islámu nová spiknutí a schémata.

Sionistická konspirace má údajně k dispozici obrovské zdroje: peníze, média, průmysl, technologie, ropu, vojenské vybavení a rozvědky, vedené Mosadem a CIA

Gamal Abdel Násir také věřil ve všemocnost Západu:

Američané naprosto přesně vědí, co řekneme, jak budeme postupovat, a co uděláme…

Sattateh Farman Farmian nám říká o sluzích ve svém íránském rodinném domě, kteří:

Věřili, že Angličané jsou dábelští, že dokonce způsobují záplavy, sucha a zemětřesení.

A je pravda, že Íráncům připadali Britové takřka nadpřirozeně chytří.

A přesto nepřátelé islámu nikdy nezvítězí – Židé se mohou snažit, nikdy ale nezničí muslimy.

Nebo jak to napsal The Baghdad Observer – V Radě bezpečnosti byla USA vedena barbarská kampaň za poškození Íráku, otřesení jeho ekonomiky a vyhladovění jeho lidu. A jak první kapitoly konspirace nedokázaly Írák oslabit, konečná fáze nepřátelského schématu potká určitě stejný osud. Celé spiknutí je odsouzeno k neúspěchu.

Umberto Eco: 9) Pro prafašismus neexistuje žádný boj o život, ale spíše je život žit kvůli boji.

Pacifismus je proto kolaborací s nepřítelem. Je špatný, protože život je neustálá válka.

Umberto Eco: 11) Každý je vychováván, aby se stal hrdinou

Tento kult hrdinství je přísně svázán s kultem smrti.

V nefašistických společnostech je laické veřejnosti říkáno, že smrt je nepříjemná, je ale třeba postavit se jí důstojně

Věřícím je říkáno, že jde o bolestivý způsob, jak dosáhnout nadpřirozeného štěstí.

Prafašismus dychtí po hrdinské smrti, která je inzerována jako nejlepší odměna za hrdinský život.

Prafašistický hrdina touží netrpělivě po smrti.

Ve své netrpělivosti často pošle na smrt i další lidi.

Umberto Ecem uvedená vlastnost 9) patří přirozeně k vlastnosti 11), proto je zde rozeberu společně, a nechám vlastnost 10) na později.

Totalitní povaha islámu není nikde viditelnější než v konceptu džihádu, svaté války, jejímž konečným cílem je dobýt celý svět a podřídit ho jediné pravé víře, Alláhovu zákonu.

Pouze islámu byla přiznána pravda – mimo něj neexistuje možnost spásy. Je svatou povinností – náboženskou povinností zavedenou koránem a tradicemi – všech muslimů přinést jí celému lidstvu. Džihád je božím ustanovením, přikázaným obzvláště za účelem šíření islámu.

Muslimové musí usilovat, bojovat a zabíjet ve jménu boha:

9:5: zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete

4:76: Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží

8:12: Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!

8:38–39: A těm, kdož jsou nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude jim odpuštěno to, co se již stalo – jestliže však znovu začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých. Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží.

2:218: Avšak ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti mohou doufat v milost Boží – a Bůh věru je odpouštějící, slitovný.

Pro muslima je smrtelný hřích , aby se vyhýbal boji proti nevěřícím, a ti, kteří tak činí, se budou smažit v pekle:

8:15–16: Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo – a jak hnusný je to cíl konečný!

9:39: Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným

Ti, kteří zemřou v boji za jediné pravé náboženství, islám, budou v posmrtném životě bohatě odměněni:

4:74: Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.

Z mnoha výše uvedených veršů je naprosto jasné, že korán nemluví o metaforických bitvách nebo o morálních křížových taženích ale hovoří o bitevním poli. Číst takové skutečně krvežíznivé příkazy ve svaté knize je opravdu šokující.

Lidstvo je rozděleno na dva tábory – muslimy a nemuslimy.

Muslimové jsou členy islámské společnosti, ummy, která vlastní území v dar al-islám – v zemi islámu, kde jsou plně dodržována islámská nařízení.

Nemuslimové jsou harbi, lidé z dar al-harb, domu války, tedy jakékoliv země, která patří nevěřícím, a ještě nebyla podřízena islámu, která je ale v každém případě odsouzena k přechodu pod islámskou jurisdikci buďto konverzí, nebo válkou (harb).

V dar al-harb jsou povoleny všechny akty války. Jakmile byl dar al-harb podřízen, harbi se stávají válečnými zajatci. Imám s nimi může naložit s ohledem na okolnosti podle své vůle.

Běda městu, které odporovalo, a poté bylo dobyto islámskou armádou. V takovém případě nemají jeho obyvatelé naprosto žádná práva, jak píše sir Steven Runciman ve své knize The Fall of Constantinopole (Pád Cařihradu, 1452):

Dobyvatelské armádě jsou povoleny tři dny neomezeného plenění; a bývalé svatostánky, společně s ostatními budovami, se stávají majetkem dobyvatele; může s nimi naložit, jak uzná za vhodné.

Sultán Mehmet povolil po pádu Cařihradu v roce 1453 svým vojákům tři dny plenění, na které měli nárok. Vtrhli do města:

Zabili každého, na koho na ulicích narazili, muže, ženy a děti bez rozlišování…

Krev tekla proudem strmými uličkami.

Chtíč po zabíjení byl ale brzy uspokojen, vojáci si uvědomili, že zajatci a cenné věci jim přinesou větší zisky.

V dalších případech jsou prodáni do otroctví, vyhnáni, nebo se s nimi zachází jako s dhimmi, kteří jsou tolerováni jako druhořadí podřízení, dokud platí pravidelnou daň.

Dnes je běžné, že omlouvači islámu, ať už muslimové, nebo jejich západní obdivovatelé, interpretují Džihád v nevojenském smyslu jako Morální boj, Morální úsilí.

Je ale naprosto nelogické předstírat, že korán a další knihy islámského práva hovoří o Morálních křížových taženích. Spíše jak to říká Rudolf Peters ve své definitivní studii džihádu:

V knihách islámského práva znamená slovo Džihád ozbrojený boj proti nevěřícím, což je také jeho běžný význam v koránu.

Omlouvači islámu, dokonce i když přiznají, že se hovoří o skutečných bitvách, i přesto předstírají, že doktrína džihádu hovoří pouze o “obranných opatřeních”, tedy omlouvači předstírají, že boj je povolen pouze na obranu muslimů, a že ofenzivní války nejsou legitimní.

Ale znovu, to není klasická doktrína islámu – jak Peters vyjasňuje, verše meče v koránu byly vykládány jako bezpodmínečný příkaz k boji proti nevěřícím, a co více, verše meče zrušily všechny předchozí verše týkající se jednání s nemuslimy. Peters shrnuje klasickou doktrínu takto:

Doktrína džihádu, jak je předkládána v dílech islámského práva, se vyvinula z koránských příkazů a příkladů proroka a prvních chalífů, jak jsou zaznamenány v hadísech.

Podstatou doktríny je existence jediného islámského státu, který vládne celé muslimské společnosti. Je povinností ummy rozšiřovat území tohoto státu, aby dostali pod jeho vládu tolik lidí, kolik je možno. Konečným cílem je přivést celou planetu pod vládu islámu a zničení nevíry:

A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry” (2:193, 8:39)

Expanzionistický džihád je kolektivní povinností, která je naplněna, pokud ho provádí dostatečné množství lidí. Pokud tomu tak není, páchá celá umma hřích.

Zde je několik agresivních veršů koránu, Alláhova slova říkající muslimům, aby za něj zabíjeli a vraždili:

2:193: A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu.

2:216: A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.

9:41: Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.

9:123: Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných!

66:9: Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď k nim přísný! Jejich útočištěm bude peklo – jak hnusný je to cíl konečný!

8:65: Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví.

47:4: A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte!

25:52: Neposlouchej nevěřící, ale pusť se proti nim do boje úporného.

8:67: Nebylo dáno proroku žádnému, aby měl zajatce, pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi.

To, co Umberto Eco nazývá kultem hrdinství a kultem smrti je krásně ztělesněno v muslimském kultu mučednictví. Korán slibuje všem, kdo zemřou za islám, ráj se svůdnými huriskami:

47:4–5: A Bůh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na cestě Boží. On správnou cestou je povede a napraví jejich myšlení a uvede je do zahrady rajské, o níž jim dal již vědění.

9:111: A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí a jsou zabíjeni.

3:169: A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají

3:157–158: A vskutku, kdybyste byli zabiti na cestě Boží nebo zemřeli, je odpuštění Boží i milost Jeho lepší než to, co shromažďujete. A věru, ať již zemřete, anebo budete zabiti, u Boha shromážděni budete!

Buchari zaznamenává následující hadís: – Vyprávěl Anas bin Malik:

Prorok řekl – Nikdo, kdo zemře a dostane se mu od Alláha prospěchu (v posmrtném životě) si nebude přát vrátit se zpět do tohoto světa, dokonce i kdyby dostal celý svět…

Nikdo, s výjimkou mučedníka, který vidí nadřazenost mučednictví, a bude se chtít vrátit zpět a nechat se znovu zabít za Alláhovu věc.

A nakonec budu citovat, co řekli o džihádu dva muslimští myslitelé, kteří jsou na Západě velmi obdivováni. Ibn Chaldun ve své Muqaddimah píše:

V muslimské společnosti je svatá válka náboženskou povinností, a to kvůli univerzálnosti muslimského poslání a povinnosti konvertovat každého k islámu, ať už přesvědčováním, nebo silou.

A nyní Averroes, na Západě velmi romantizovaná osobnost:

Podle většiny učenců je povinná povaha džihádu založena na verši 2:216 – A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný

Povinnost účastnit se džihádu se vztahuje na všechny dospělé muže, kteří mají k dispozici prostředky, aby šli do války, a kteří jsou zdraví. Učenci se shodují, že by měl být veden boj proti všem polyteistům – to je založeno na verši 8:39:

Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží

Většina učenců se shoduje, že při zacházení se zajatci má imám k dispozici různé možnosti. Může jim prominout, zotročit je, zabít je, nebo je propustit za výkupné, nebo jako dhimmi (nemuslimské druhořadé podřízené muslimského státu), přičemž v posledním případě má propuštěný zajatec povinnost platit daň z hlavy – džizju.

Verš 8:67: Nebylo dáno proroku žádnému, aby měl zajatce, pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi…

…a také okolnosti, za kterých byl zjeven (viz. zajatci z bitvy u Badru), dokazují, že je lepší zajatce zabít než zotročit…

Prorok sám někdy zajatce zabíjel mimo bitevní pole, zatímco v jiných případech jim odpustil. Ženy zotročoval…

Muslimové se shodují, že cíle války proti Lidem knihy jsou dva: buďto jejich konverze k islámu, nebo platba daně z hlavy – džizji.

Krása islámu v obrazech

Islám, blízký Východ a fašismus – část III. (dokončení)

Motto: Islám je nejdokonalejší náboženství, a muslimové jsou vyvolení lidé… Každý muslim patří mezi nejlepší z lidí na světě, členové ummy jsou nejlepší z občanů, každý občan se může, nebo by se měl stát muslimským členem ummy…

Dokončení průzkumu odrazu Věčného fašismu, nebo Prafašismu – jak ho definoval Umberto Eco – v ideologii islámu od bývalého muslima a odborníka kritických studií islámu Ibn Warraqa.

Umberto Eco: 10) Typický aspekt reakcionářské ideologie – elitářství

Typickým aspektem každé reakcionářské ideologie je elitářství, a to do té míry, do jaké je fundamentálně aristokratická, a aristokratické a militaristické elitářství znamená opovrhování slabými.

Prafašismus může obhajovat pouze lidové elitářství. Všichni občané patří mezi ty nejlepší z lidí na světě, členové strany patří mezi nejlepší občany, každý občan se může stát členem strany…

Zde je třeba jen malé substituce, abychom viděli, že se desátá vlastnost uvedená Umbertem Ecem vztahuje i na muslimy. Každý muslim patří mezi nejlepší z lidí na světě, členové ummy jsou nejlepší z občanů, každý občan se může (nebo by se měl) stát muslimským členem ummy.

Islám je nejdokonalejší náboženství, a muslimové jsou vyvolení lidé, jak nám říká verš 5:3:

Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.

Islám je předurčen k tomu, aby nakonec zvítězil, jak říká verš 9:33:

On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům (viz také 48:28, 61:9)

Aroganci muslimů zachytil velmi přesně Frithjof Schuon, západní konvertita k mystické variantě islámu:

Intelektuální – a proto racionální – základ islámu vede k tomu, že průměrný muslim má zvláštní sklon věřit, že nemuslimové buďto vědí, že islám je pravdivý, a odmítají ho z čisté zarputilosti, nebo jsou prostě nevědomí, a mohou být konvertováni jednoduchým vysvětlením; že by někdo mohl oponovat islámu s čistým svědomím přesahuje muslimskou představivost, a to přesně proto, že islám se v jeho mysli velmi přesvědčivě shoduje s logikou věcí.

Umberto Eco: 12) Protože trvalá válka i hrdinství jsou těžké hry

Prafašista přesunuje svojí vůli k moci na sexuální záležitosti. Zde leží také počátek machismu  – ze kterého vyplývá jak pohrdání ženami, tak netolerance a odsuzování nestandardních sexuálních zvyků, od abstinence po homosexualitu.

Zde je trochu machismu z koránu:

4:34: Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám).

A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit.

A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!

Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.

5:6: Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami – a nenaleznete-li vodu – omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své.

33:32–33: Ženy prorokovy! Nebuďte jako lecjaká jiná žena! Chcete-li být bohabojné, pak nebuďte příliš poddajné v řeči své, aby po vás nebažil ten, v jehož srdci je choroba, nýbrž mluvte slova vhodná!

Zdržujte se důstojně ve svých domech a nestavte na odiv ozdoby svoje podle způsobu dřívější doby nevědomosti!

Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a buďte poslušné vůči Bohu a poslu Jeho!

Bůh chce pouze odstranit od vás špínu, lidé domu, a chce vás očistit úplným očištěním.

Stejně tak zjišťujeme z početných hadísů, na kterých je postaveno islámské právo, že rolí ženy je: zůstávat doma, být k dispozici na mužovo zavolání, poslouchat ho (což je náboženská povinnost), zajišťovat muži klidný život.


Zde je několik příkladů:

Kdyby mi bylo povoleno nařídit někomu, aby se poklonil před někým jiným než Alláhem, jistě bych nařídil ženám, aby se poklonily před svými manželi.

Žena nemůže plnit své povinnosti vůči Alláhovi, aniž by napřed nedokončila to, co je dlužná svému manželovi.

Žena, která zemře, a se kterou byl její manžel spokojen, půjde do ráje.

Žena by se nikdy neměla odmítnout manželovi, dokonce ani v sedle velblouda.

Ve snu se mi zjevil pekelný oheň a já jsem si všiml, že většinou jeho obyvatel byly ženy, které byly nevděčné. Bylo k to k Alláhovi, ke kterému byly nevděčné? Neprokazovaly žádný vděk svým manželům za vše, co od něj dostaly.

Dokonce i kdybys zahrnoval ženu po celý život svojí štědrostí, přesto stále najde nějakou malichernost, kterou ti jednoho dne vyčte slovy – Nikdy jsi pro mě nic neudělal.

Následující věci jsou špatná znamení: dům, žena a kůň.

Lidé nikdy nedosáhnou úspěchu, pokud budou ve svých záležitostech důvěřovat ženám.

Al-Ghazálí (1058–1111), kterého profesor Mongomery Watt popisuje jako největšího muslima po Mohamedovi, definuje roli ženy ve své „Obnově náboženských věd“ takto:

Měla by zůstávat doma a zabývat se svým šitím, neměla by příliš vycházet ven, nesmí být dobře informována, ani nesmí komunikovat se svými sousedy, nebo chodit na návštěvy, pokud to není naprosto nezbytné.

Měla by pečovat o svého manžela a respektovat ho v jeho přítomnosti i nepřítomnosti, a snažit se ho ve všem uspokojit

Nesmí ho podvádět nebo z něj tahat peníze

Nesmí opouštět dům bez povolení a pokud ho dostane, musí odejít kradmo.

Měla by si vzít staré šaty a chodit pustými ulicemi, vyhýbat se tržištím a dávat si pozor, aby její hlas neslyšel cizinec, dokonce i když je v nesnázích.

Její jedinou starostí by měla být její ctnost, její dům a také modlitby a půst.

Pokud přijde přítel jejího manžela, zatímco ten není doma, nesmí mu otevřít, ani mu odpovědět, aby zachovala čest svého muže.

Měla by přijmout to, jak její manžel uspokojí v danou chvíli její sexuální potřeby.

Měla by být čistá a kdykoliv připravená uspokojit sexuální potřeby svého manžela.

Velcí teologové varují všechny muže, aby si dávali na ženy pozor, protože jejich lstivost je ohromná a jejich škodlivost je zhoubná – jsou nemorální a slaboduché.

Je skutečností, že všechny zkoušky, neštěstí a zranění, která postihnou muže, pocházejí od žen.

Ve své Knize rad pro krále shrnuje Ghazálí vše, co musí žena protrpět a snášet kvůli Evinu špatnému chování v Zahradě ráje:

Pokud jde o různé vlastnosti, kterými Alláh potrestal ženy, jsou to tyto: Když snědla Eva zakázané ovoce ze stromu v ráji, Pán, budiž pochválen, potrestal ženy osmnáctero věcmi:

1) menstruací
2) porodem
3) oddělením od matky a otce a sňatkem s cizincem
4) těhotenstvím
5) ztrátou vlády nad svojí vlastní osobou
6) menším podílem na dědictví
7) možností, že bude rozvedena, a nemožností sama se rozvést
8) je pro muže zákonné mít čtyři ženy, ale žena může mít pouze jednoho manžela
9) skutečností, že musí zůstávat zavřená v domě
10) tím, že si musí zakrývat hlavu
11) tím, že proti svědectví muže musí stát svědectví dvou žen
12) tím, že nesmí vycházet z domu, pokud není doprovázena mužským příbuzným
13) tím, že muži se účastní pátečních a svátečních modliteb a pohřbů, zatímco ženy ne
14) nemožností vládnout a soudit
15) tím, že zásluha má tisíc složek, z nichž jen jedna je připisována ženám, a 999 mužům
16) tím, že po smrti svého manžela musí dodržet čekací období tří měsíců nebo tří menstruačních period, než se mohou znovu provdat…

Korán povoluje mužům neomezené množství žen:
4:3 Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům… berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše (t.j. otrokyně).

23:1,5,6 Šťastní jsou ti věřící … kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně.

33:50–52 Proroku! Dovolili jsme ti manželky tvé, jimž jsi dal obvěnění, a ty, jichž zmocnila se tvá pravice z těch, které ti Bůh dal jako kořist, a dále tvé sestřenice z otcovy strany a tvé sestřenice z matčiny strany, které se s tebou vystěhovaly a každou ženu věřící, jestliže se sama darovala prorokovi, chce-li se s ní prorok oženit – a to je výhradně pro tebe, nikoliv pro ostatní věřící.

A víme dobře, co jsme jim již uložili ohledně jejich manželek i těch, jichž zmocnily se pravice jejich … A není ti dovoleno po tomto, aby sis vzal jiné ženy ani abys je vyměňoval za manželky jiné, i kdyby se ti líbila krása jejich, kromě těch, jichž zmocnila se pravice tvá.

V koránu je zakotvena i nerovnost mezi muži a ženami, pokud jde o poskytování svědectví:

2:282 A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout.

K cizoložství korán říká:

24:4 Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť to jsou hanebníci.

Muslimští právníci pochopitelně přijmou pouze čtyři mužské svědky. Tito svědkové musí prohlásit, že "viděli obě strany při samotném činu tělesného spojení.

Pokud jde o dědictví, korán nám říká, že mužští potomci zdědí dvojnásobný podíl, než ženy.

4:11–12 A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer; a je-li dcer více než dvě, patří jim dvě třetiny toho, co zůstavil. A jestliže je dcera pouze sama, tedy jí patří polovina. A rodičům jeho: každému z nich jedna šestina toho, co zůstavil, jestliže měl mužského potomka. Jestliže neměl mužského potomka, pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce jeho patří jedna třetina. A jestliže měl bratry, pak matce náleží jedna šestina toho, co zůstane po vyplacení odkazů a uhrazení dluhu.

Narození dívky je v islámských společnostech stále ještě považováno za katastrofu. Systém dědictví sám dále přidává k její mizérii a závislosti na muži.

Pokud je jediným dítětem, dostane pouze polovinu dědictví po otci, druhá polovina připadne mužským členům otcovy rodiny.

Pokud jsou dcery dvě nebo je jich více, zdědí dvě třetiny. To vede otce a matky k tomu, že dávají přednost chlapcům, takže celé dědictví připadne jejich vlastním potomkům.

Situace je ještě horší, když žena přijde o manžela – dostane pouze čtvrtinu dědictví. Pokud za sebou mrtvý zanechá více než jednu manželku, ženy se o tento podíl musí rozdělit.

Kterýkoliv muslimský muž se může kdykoliv rozvést se svojí ženou, může jí bez formalit zapudit, bez vysvětlení a bez náhrady.

Stačí, aby pronesl „Jsi rozvedená“ a je po rozvodu. Rozvod lze do tří měsíců zrušit.

Pokud manžel pronese „Jsi rozvedená“ třikrát, pak je rozvod definitivní.

V druhém případě se nemůže žena vrátit k manželovi, dokud se neprovdá, nesouloží s novým manželem, a nerozvede se s ním.

Rozvod spočívá zcela na vůli a rozmaru manžela – může rozvést ženu, aniž by vykazovala známky špatného chování, nebo bez uvedení důvodu.

Pokud jde o péči o děti, je to matka, která má právo si je ponechat. Ale jakmile se rozhodne se znovu vdát, automaticky ztrácí právo na děti z předchozího manželství.

V případě, kdy získá děti do péče manžel, neztrácí právo na děti, pokud se opět ožení. Žena tedy stojí před volbou provdat se, a přijít o děti, nebo si ponechat děti a neprovdat se. To pochopitelně vede k naprosté nejistotě pro ženy.

Rozvod je v arabských zemích velmi častý; namísto toho, aby si muž držel čtyři ženy současně, což je velmi nákladné, muž jednoduše ženu několikrát změní, což je to, co doporučuje velký al-Ghazálí.

Pokud žena požádá muže o rozvod, může dostat souhlas, pokud mu zaplatí, nebo ho nějakým způsobem odškodní. V takovém případě nemá nárok na vyplacení svého vdovského podílu. Korán takový rozvod umožňuje veršem 2:229:

Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí.

Zrušení manželství znamená, že žena přijde o nárok na věno a musí vrátit to, co již dostala.

Rozvedené ženy mají právo na to se znovu provdat, ale "rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody (2:228)

Umberto Eco: 13) Prafašismus je založen na selektivním populismu…

Dalo by se říct že je přímo založen na kvalitativním populismu. V demokracii mají občané individuální práva, občané jako celek mají ale politický vliv pouze z kvantitativního úhlu pohledu – člověk se řídí rozhodnutím většiny.

V prafašismu ale nemá jednotlivec žádná individuální práva jako jednotlivec, a lid je považován za kvalitu, monolitickou entitu vyjadřující Společnou vůli. Protože žádné větší množství lidí nemůže mít společnou vůli, Vůdce předstírá, že je jejím vykladačem.

Liberální demokracie rozšiřuje sféru individuální svobody a s každým mužem a ženou spojuje všechny možné hodnoty. V islámu není individualismus uznáván; místo něj je neustále kladen důraz na společnou vůli muslimského lidu.

Neexistuje v něm žádné pojetí individuálních práv, které vzniklo na Západě, obzvláště v osmnáctém století. Neustálé příkazy poslouchat chalífu, který je božím stínem na zemi, jen stěží povedou ke vzniku práv postavených na individualistické filosofii.

Nepřátelství k individuálním právům se manifestuje v následujících dvou citátech, z nichž jeden pochází od velkého Ibn Chalduna, a druhý od moderního muslimského myslitele A.K. Brohiho, bývalého ministra spravedlnosti a náboženství v Pákistánu, který často psal o lidských právech z islámské perspektivy.

Nejprve Ibn Chaldun: Všechny náboženské zákony a praktiky, a vše, co se od mas očekává, vyžadují skupinové cítění. Pouze s pomocí skupiny může být uplatňováno právo. Skupinové cítění je pro muslimskou společnost nutností. Jeho existence umožňuje společnosti naplňovat to, co od ní Alláh očekává…

Nyní A.K. Brohi: Lidské povinnosti a práva byly důrazně definovány a jejich řádné vynucování je povinností celku organizovaných komunit, a úkolem svěřeným donucovacím státním orgánům.

Pokud je to nutné, jedinec je obětován, aby mohl být zachráněn život organismu.

V islámu je s kolektivismem spojena zvláštní posvátnost – neexistují žádná „lidská práva“, nebo „svobody“ přiznané člověku. Věřící je v zásadě povinován Alláhovi, i kdyby jen tím, že je vyzýván k dodržování posvátného zákona.

Povšimněte si děsivé, fašistické a totalitní fráze: Pokud je to nutné, jedinec je obětován.

Umberto Eco: 14) Prafašismus hovoří newspeakem

Newspeak byl vymyslen Orwellem v jeho 1984 – nicméně prvky prafašismu jsou společné různým formám diktatur. Všechny nacistické nebo fašistické učebnice používaly ochuzený slovník a jen základní větnou skladbu, aby omezily nástroje nutné pro komplexní a kritické myšlení.

Již citovaný A.K. Brohi pokračuje dále: Přijetím života v poutech tohoto Svatého zákona se člověk učí být svobodný, což nám opět děsivě připomíná Orwellův newspeak… Svoboda je otroctví.

Pokud jde o arabštinu, jeden muslimský filosof, Shabbir Akhtar, který učil na Mezinárodní islámské univerzitě Malajzie, psal o omezeních arabštiny:

V arabštině, nebo v jakémkoliv jiném muslimském jazyku, je stěží možné vyjádřit cokoliv z moderní analytické filosofie. Filosofickou diskusi je nejlepší vést v angličtině.

Díky gramatickým omezením arabštiny je nemožné v ní vyjádřit většinu filosofických tvrzení s přijatelnou mírou přesnosti a jasnosti. Co více, arabština postrádá, jako náboženský jazyk, slovník nutný k nestranné diskusi o kontroverzních otázkách.

Z angličtiny přeložil Viktor Svoboda

Celý film Zeitgeist uvádíme jako příklad ničeho se neštítícího Brainwashingu

ODKAZY
http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/viktor-svoboda-jak-bych-chtel-zmenit-svet-pocinaje-ceskem-a-konce-celym-svetem.html
http://antropologie.zcu.cz/ibn-ishak-muhammad-zivot-allahova-proroka-prelozil-viktor-svoboda-2009-voznice-leda-a-praha-rozmluvy 
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/1415-blahoprani-ceske-muslimske-obci-10-000-teroristickych-utoku.aspx 
http://kulhavy.blog.idnes.cz/c/445719/Muslimove-V-CR-proc-nezijete-v-zemich-kde-je-uplatnovan-Koran.html 
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/pozor-na-islam-varuji-videa-s-ceskym-prekladem_28712.html
http://www.nwoo.org/2015/07/06/sefova-bezpecnosti-eu-politicky-islam-je-budoucnosti-evropy
http://www.e-islam.cz/content/principy-soužití-muslimů-s-jinověrci-v-koránu-sunně-díl-1
http://www.atllanka.net/index.php?text=345-islam-a-vecny-fasismus-ii-zeitgeist-1-a-2
http://www.atllanka.net/index.php?text=399-zavist-je-11-prikazanim-hlavne-pro-cechy
http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/288968-konspiracni-teorie-islamske-spiknuti
http://www.atllanka.net/index.php?text=344-islam-a-vecny-fasismus-iii-zeny
http://atllanka.net/index.php?text=344-islam-a-vecny-fasismus-iiiii
http://atllanka.net/index.php?text=344-islam-a-vecny-fasismus-iii
http://www.uspesne.eu/clanek-duchovni-vyvoj-cloveka/162
http://medzicas.sk/slovaci-sa-nas-boja-lebo-nas-nepoznaju
http://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari.aspx?idnov=1412

http://www.impulzrevue.sk/article.php?111
http://atllanka.webnode.cz/news/texty-03
http://www.e-islam.cz/node/39
http://www.e-islam.cz
http://burkert.blog.sme.sk/c/384933/islam-je-extremne-nebezpecne-nabozenstvo-a-preto-ti-co-koranu-veria-bez-vyhrad-by-v-eu-nemali-mat-miesto.html
http://www.sme.sk/c/6220018/afgansky-kaligraf-vytvoril-najvacsi-koran-na-svete.html

Moje
webové stránky

Cezmín:
http://cezmin.wz.cz
Cezmín: http://cezmin.wz.sk
Vianoce: http://vianocesk.wz.cz
Viktorian
http://viktorian.wz.sk
 Svadba: http://svadbask.unas.cz
 Bylinky:
http://bylinky.czweb.org
Seniorka: http://seniorka.szm.com
Jáska noc: http://cbjanskanoc.ic.cz
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
 Bábiky: http://svetbabik.czweb.org
Vianoce: http://vianocesk.szm.com
Slovania: http://slovania.czweb.org
 Pani Príroda: http://eufrosyne.wz.cz
 Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Veľká noc: http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Moji psíkovia:
http://mikinka.czweb.org
Milujem pani P... :
http://eufrosyne.wz.cz
Cezmín ker a alias: http://cezmin.czweb.org
 Michal Krpelan: http://michalkrpelan.wz.cz
 Aishwarya Ray z Indie: http://aishwarya.wz.cz
 Horná Chlebany : http://hornechlebany.unas.cz
 Rádioamatéstvo  : http://cbrsk-chlebany.euweb.cz
 Múdra ako rádio: http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK: http://cbrsk.euweb.cz
Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
Ranní Sedmička: http://rannisedmicka.wz.cz
Olympionik:
http://olympionikholub.wz.sk

Seniorka a deti: http://seniorka-deti.wz.cz
Senior Honza: http://senior-honza.wz.cz
Práva dieťaťa: http://dieta.czweb.org

Senior Baťo: http://dano17.wz.sk
Späť| Obnoviť | Dopredu

Vsevjednom.cz



[ by Cezmín Slovakia http://cezmin.wz.cz